Hlavní téma: "Sexuální orientace".
Asexualita je označení absence sexuální touhy nebo absence pocitu sexuální orientace, případně obojího současně. Někdy se o ní hovoří jako o sexuálním nezájmu. Nedá se však hovořit o tom, že by se jednalo o sexuální úchylku, nemoc nebo formu asketismu. Asexualitu nelze považovat za klasickou formu sexuální dysfunkce. Asexuální člověk nemá žádnou vyhrazenou sexuální orientaci nebo k nikomu není sexuálně přitahován. Asexualita tedy patří mezi sexuální chování a vztahy, při kterých muž nebo žena nemá žádnou vyhrazenou sexuální orientaci nebo k nikomu není sexuálně přitahován.
Někteří lidé pozorují, že jsou prostě trochu jiní jak jejich okolí. Hlavně vnímají, že k nikomu necítí žádnou sexuální přitažlivost, obecně uznávaný přístup k sexu se nezajímá, po sexu netouží a někdy mají pocit, že nemají jasno ani ve své sexuální orientaci. Představa sexu s jiným člověkem je jim naprosto cizí a ani je nijak neláká v představách, nato pak, aby ji realizovali.
Asexuálům sex nechybí, nevyhledávají ho, ani neodsuzují, i bez něj se cítí přirozeně, bez depresí.
Prožívají stejné starosti i radosti a řeší úplně stejné problémy, jako ostatní lidé. Jsou i bez sexu šťastní – to je odlišuje od lidí se sexuálními poruchami, kteří jsou tímto stavem stresovaní a snaží se ho nějak změnit, vyřešit. Těžko se tento postoj chápe, protože to není postoj, ale stav mysli. V současné době takto neorientovaných lidí postupně přibývá. Možná se jedná o nějaký evoluční vývoj části populace. Může se jednat také o nějakou reakci lidské populace na životní prostředí nebo životní styl současného světa. Je také možné, že se jedná o nový vývojový směr části lidské populace. To vše ale vysvětlí až budoucnost
Za poruchu ve smyslu psychiatrické klasifikace poruch je asexualita, podobně jako jiná sexuální orientace, považována pouze za podmínky, že působí svému nositeli psychické nebo fyzické utrpení nebo obtíže v meziosobních vztazích.
Psychiatrie zná diagnózu duševní poruchy označované jako "hypoaktivní pohlavní touha". Ta je popisována jako nedostatečná pohlavní touha, jež se objevuje během dospívání a může přetrvávat po celý život. Za poruchu je tento stav považován v případě, že jím postižená osoba trpí. To ale pro asexuály neplatí. Tito lidí jsou jsou se svou životní situací spokojení.
Asexualitu je tedy nutné odlišovat od sexuálních poruch, jako je sexuální averze a hypoaktivní sexuální touha. Asexualita neznamená negativní chování ve vztahu k sexualitě, je to spíše jistá forma lhostejnosti a nezájmu vůči sexuálnímu aktu.
Asexualita není sexuální abstinence nebo celibát, tedy dobrovolné nebo povinné vzdání se sexuálního života, ale absence touhy po něm, tedy absence potřeby sexuálního života.
Asexuálové nejsou lidé, kterým brání v sexu vysoký věk nebo zdravotní stav! Nemají problémy klasické sexuální dysfunkce. Jsou to normální lidé, jen bez potřeby sexu.
"Možná přichází doba, ve které budeme muset přijmout za normální, že někdo žije spokojeným životem bez sexuálního partnera."
Abychom si mohli asexualitu nějak zařadit, musíme se vrátit k otázce, jaké jsou základní pohlavní orientace. Existuje několik modelů a pohledů na sexuální orientaci a tedy i na asexualitu. Uvedený model je z pohledu Prof. Petra Stormse (1980), který v článku pro magazín 21. století označil asexualitu za sexuální orientaci.
Za normu považujeme heterosexualitu, která k sobě přitahuje jedince odlišného pohlaví. Učíme se tolerovat homosexuály, kteří si vybírají partnery stejného pohlaví. Víme, že bisexuál vyhledává partnery obou pohlaví. Ale že by ale někdo mohl být asexuál bez touhy po sexu - tak to je opravdu divné. Jenže v současné době se už asexualita pomalu začíná hodnotit jako další sexuální orientace. K asexualitě se tak hlásí řádově na stejné množství lidí jako k homosexualitě.
Statisticky je v lidské populaci 3-5 % asexuálů. Když si to velmi zhruba představíme na populaci v České republice, představuje tato skupina mezi 250.000 až 500.000 lidí, kteří o sex nemusí jevit zájem právě z důvodu své asexuální orientace. A to již v našich podmínkách představuje poměrně silnou skupinu.
Asexualita je, jako čtvrtá sexuální orientace, chápána tak, že asexuální lidé podobným způsobem tvoří specifickou menšinu. Ani v minulosti, ani v současnosti necítí sexuální přitažlivost ani k muži, ani k ženě. Nepřitahují je tedy ani heterosexuální nebo homosexuální jedinci. Neinklinují k žádnému pohlaví, přitom ale s jejich orientací nemají z pohledu svého asexuálního zaměření žádný problém. Jedná se o poměrně velkou skupinu lidí, která se již nedá přehlížet a které sex prostě nijak nechybí.
Jakýkoli tlak vytváří reakci odporu. Sexuální revoluce hippies byla odpovědí na strnulost a předstíranou morálku starších generací. Odmítání sexu může být v dnešní až sexistické společnosti formou rebelantství, pózou odporu, snahou o výjimečnost a odlišení se od většinové společnosti. Pak se však nejedná přímo o klasickou asexualitu, ale o vědomé odmítání sexu z přesvědčení. Tato skupina lidí může časem změnit názor a vrátit se zpět do většinové společnosti. Skuteční asexuálové tuto potřebu nemají.
Asexualita, tak, jak ji chápeme z dnešního pohledu je vlastně tak trochu nový směr vývoje lidské sexuality. Přitom tady mohla být a asi i byla tisíciletí. Je totiž neškodná, nenápadná a zdraví neškodná. Nejedná se o žádnou deviaci a nikdy nepůsobila společenský problém. Asexualita je nenápadná v tom, že nic nevyžaduje a není ani kontroverzní jako například homosexualita.
Asexuály sex a sexuální aktivity nijak nelákají a hlavně je naprosto nevzrušují! Se sexem se nijak neztotožňují a nepotřebují ho k spokojenému plnohodnotnému životu. Nechtějí být se sexem nijak spojování a nechtějí, aby jej po nich někdo vyžadoval. Pro ostatní lidi je podstatné, že chtějí žít bez sexu... Jako asexuálové nepotřebují být nijak hodnoceni nebo studováni, nevyžadují ani uznání své identity jako sexuální orientace. Nepožadují žádné výhody a nemají touhu se společensky vyhraňovat. Nemají politické ambice ani se politicky nijak neprofilují. Nepořádají žádné pompézní akce a společensky se jako asexuálové neprezentují. Svůj pohled na sex nikomu nevnucují a sami se profilují jen jako "člověk".
Důvodů asexuality může být více. Pro lidi sexuálním životem však některé z nich mohou být obtížně pochopitelné nebo spíš nepochopitelné.
Mezi ty, které se dají pochopit, patří:
Mezi obtížně pochopitelné důvody patří například:
Pokud opravdu existuje asexualita, jako další sexuální orientace, pak je možné, že se jedná o nějakou vývojovou modifikaci lidského genomu, který se může projevovat jako vrozená dispozice, nikoli jako nějaká vědomá či nevědomá fyzická nebo psychická porucha nebo narušení vztahů mezi pohlavími.
Ve světě, kde se stále více prosazuje erotika, nevázaný sex, ztráta hodnot manželství a rodiny logicky dochází k tomu, že se mnozí lidé se cítí dezorientováni a nešťastní. Jejich hodnoty a potřeby se neztotožňují s tím, co hlásají všudypřítomné reklamy, média, televize, rozhlas i lidé v jejich okolí.
Asexuálové jsou lidé, kteří vyrůstají bez nejmenší potřeby navazovat milostné vztahy, líbat se, projevovat druhému fyzickou náklonnost nebo se milovat. Tito lidé dokáží žít zcela plnohodnotným životem bez jakýchkoli náznaků sexuálního chování. Takový způsob života je nijak neomezuje a naopak jim vyhovuje. Asexualita nenese znaky klasické sexuální touhy. Přitom tito lidé umí ocenit estetický pohled na lidi. Asexuálnímu muži se může líbit pohledná žena a naopak asexuální žena může obdivovat urostlého muže. Asexuálové prostě na lidech oceňují zpravidla to, jak druhý vypadá, ale krása těla v nich neevokuje sexuální chování nebo sexuální touhy. Asexuální reakce na krásnou ženu nebo pohledného muže můžeme spíš přirovnat k estetickému hodnocení krásného obrazu nebo prožitku z hudby.
Pokusme se nyní sumarizovat projevy asexuality tak, aby bylo možné si o ní udělat ucelený přehled v heslech.
Asexuální jedinci mohou s touto vlastností žít různými způsoby.
I mezi asexuály, je možné rozlišit jiný, naprosto individuální přístup k asexualitě.
Láska je cit a asexuálové jako všichni lidé city a emoce vnímají. Mohou žít bohatým společenským životem a udržovat přátelské kontakty s velkým množstvím lidí. Mohou se jim líbit lidé, ale spíše na podobné úrovni jako se ženě líbí hezká žena nebo když muž ocení urostlého svalnatého chlapa. Proto ani není důvod si myslet, že asexuál nemůže milovat. Láska však nutně nemusí znamenat touhu po sexu. U asexuálu je pojem láska chápaný stejně individuálně jako u ostatních lidí. Jedná se o čistý emoční vztah, který nijak nesouvisí se sexuální přitažlivostí. Je velmi těžké zhodnotit jak se u nich láska projevuje, spíše jak ji vnitřně prožívají. Člověk, kterému je věnována ji může vnímat velmi příjemně jako pozornost, něžnost, ohleduplnost, tedy zcela "normálně". Přitom asexuál ji může vnímat jako zážitek podobný pocitu z něčeho příjemného, uklidňujícího, naplňujícího. Toto vnímání však má blíže zážitku z poslechu hezké hudby, pohledu na krásnou sochu, emoci z pohledu na obraz nebo pocitu při četbě zajímavé knihy. Je opravdu těžké vyjádřit co někdo cítí. Vždyť si sami zkuste popsat co je to láska. Mají svůj pocit z lásky a jsou schopni pocit lásky poskytovat dál. Pouze jejich chápání lásky není spojeno se sexem. Bližší informace naleznete v článku "Láska nerovná se nutně sex".
Každého asi napadne. jak ve většinové společnosti někdo zjistí, že ho sex nepřitahuje. Je to úplně stejný problém jako se zjištěním, že ve většinové společnosti vnímáte náklonnost ke stejnému pohlaví. Rozdíl je jen v tom, že nevnímáte náklonnost k žádnému pohlaví. To ale neznamená že by člověk, který dospívá, nebo prostě žije nemohl procházet stejnými vztahovými problémy jako jiní lidé. Může se tedy klidně stát, že začne žít sexuálním životem. Je po nějakém čase zjistí, že sexuální život prostě nepotřebuje. Někteří vnímají sex jako nudu, jiní jako zbytečnou námahu a mají s ním problém. Není to ani o tom, že by při sexu nemohli dosáhnout orgasmu. Po čase mohou k sexu s partnerem nebo partnerkou začít cítit nechuť a dokonce až odpor. Není to však odpor ve smyslu sexu s partnerem stejného pohlaví, jaký mohou začít pociťovat homosexuální lidí v heterosexuálním vztahu.
Pokud vnímáte, že máte podobné pocity jako mají lidé, kteří se označují za asexuály, pak je asi vhodná volba podívat se na webové stránky www.asexualita.cz, kde se dají najít další informace, včetně odborného poradenství.
Nejedná se však o žádnou nemoc, kterou trpíte, ale spíše o pochyby o sexuální orientaci. Je samozřejmě možné a správné obrátit se na sexuologa a své pocity a problémy s ním probrat. Někdy osobní pocity a hodnocení nemusí nutně znamenat, že situace je vyhodnocena správně. Nestranný pohled odborníka a jeho doporučení mohou být jednodušší a hlavně rychlejší cestou k nalezení řešení.
Asi největším a nejtěžším životním problémem asexuálů je přesvědčit své okolí, že jim samotným jejich situace vyhovuje a že se tak jak žijí cítí spokojeně.
Ve společnosti, která si zakládá na sexu a sexualitě a využívá ji k reklamě, zábavě i obchodu je takový asexuál mimo dění a psychický nátlak, tedy i hůře ovlivnitelný. Proto se z pohledu většinové společnosti jeví jako divný. Jen to, že asexualita není snadno rozeznatelná možná napomáhá tomu, že tato skupina lidí je vlastně tolerována ve své anonymitě.
Podobně jako v jiných partnerských vztazích mohou vzniknout problémy s rozpoznanou homosexualitou jednoho z partnerů až po letech společného života, může tomu tak být i s rozpoznáním asexuality. Přitom pár může v té době mít už děti a navenek nemusí jevit žádné problémy. U homosexuality se může problém nové identity projevit tím, že partner začne vyhledávat sexuální partnery své orientace mimo partnerský svazek. Nutí ho k tomu touha po sexuálním uspokojení. U asexuálního zaměření žádná takováto touha ani napětí nevzniká. Přesto se partneři mohou se ocitnout ve velmi složitých situacích. Jeden z partnerů chce žít sexuálním životem a ten druhý ne. Nejedná se o nevyváženost sexuálních potřeb, jedná se o naprosté odmítání sexu jako takového. Jenže tento zásadní nesoulad může být zdrojem nespokojenosti a může značně komplikovat dlouhodobý vztah. podrobnější informace nalezte v článku "Asexualita a partnerské vztahy".
Zatím není jasné, zda se dispozice k asexualitě dědí. Stejně tak není jasné, zda a nakolik se dědí i další odchylky od obvyklé sexuální orientace. Hodně se hovoří o tom, zda a nakolik je dědičná homosexualita. Dědičný faktor děděný po matce se na vzniku homosexuality a tedy pravděpodobně i asexuality podílí nejvýše z 20%. Zbývajících 80% faktorů zůstává i nadále nevysvětleno.
"Sex je mnohem víc vzrušující na plátně a na stránkách než na posteli."
Andy Warhol
Nejvíce problémů vzniká ve vztahu frigidního homoasexuála s homoasexuální nymfomankou!
Přijdou mi dost ubozí lidé co závidí druhým i jejich asexualitu. Pravá láska vychází z ducha.
Za mlada jsem si myslel, že ho mám jen na čůrání a teď ho mám jen na čůrání. I když je pravda, že na sex musí být dva, stejně platí, že která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží.
Pokud by asexuálové měli asexuální rodiče, nebylo by co řešit ...