-A A +A

Jste zde

Jak se chovat k asexuálům?

Jak se chovat k asexuálům?

Volné pokračování článku "Asexualita" a článku "Sexuální orientace".

Jakákoli odlišnost ve většinové společnosti dráždí. Neplatí to jen v otázkách sexu, ale i běžného života. Jenže vše, co se sexu týká, je atraktivnější a tedy i více sledované. Proto nové pojmy, jako je asexuál, asexualita nebo asexuální orientace nemohly zůstat bez povšimnutí. Přitom je pravděpodobné, že lidé, kteří neměli potřebu sexu, ve společnosti žili vždy, napříč staletími.

Domnívám se, že za popularitu asexuality mohou především media a internet. Asexuálové totiž ve společnosti svou orientací nijak nevyčnívají. Nemají potřebu svůj nezájem o sex nijak dávat na odiv. Nezakládají hnutí, neorganizují žádné monstrózní akce, nechtějí být středem pozornosti. Naopak, nejlépe je jim tehdy, když mají klid a nikdo se jimi nezabývá.

To, proč je asexualita pro mnohé tak nepřijatelná, je možná právě v tom, že asexuálové nic po nikom nechtějí. Ani po lidech v okolí, ale ani po společnosti. A to je podezřelé ve společnosti, kde každý něco chce. Logicky pak musí asexuálové narazit na "většinově" orientované lidi v situacích, kdy jsou kontaktování například při navazovaní známostí nebo při výzvách se sexuálním podtextem. Když nabídky odmítnou, jsou v nemilosti. Divní, podezřelí. Pak není problém takové odmítnutí zneužít k obvinění, že jsou asi nějací divní.... Vždyť se může jednat i o pedofila nebo člověka se sexuální úchylkou, pro kterou se bojí navázat vztah... A to je pak nejjistější způsob, jak takovému člověku udělat ze života peklo...

O asexualitě se začalo více mluvit v souvislosti s průzkumem, který v roce 1994 ve Velké Británie provedl  Antony Bogaert. Tehdy možnost "Nikdy mě sexuálně nepřitahovalo žádné pohlaví." upřednostnilo jedno procento dotázaných. Dalším mezníkem byla skutečnost, že když v roce 2002 David Jay, založil web www.asexuality.org, přihlásila se na něm k asexualitě velká skupina lidí z celého světa. Tehdy bylo nutné se otázkou asexuality začít vážně zabývat.

Za asexualitu tehdy byla označena absence sexuální touhy nebo absence pocitu sexuální orientace, případně obojího současně. Asexuální chování bylo charakterizováno, jako život bez sexuálních aktivit a sexuální potřeby. Naprosto asexuálního člověka zřejmě nepřitahuje nikdo a nic. Nemá sexuální fantazie ani erotické sny. Asexualita se týká jak mužů, tak i žen.

Je potřeba si uvědomit rozdíl mezi asexuální orientací a asexuálním chováním. Ten je totiž velice podstatný i pro pochopení a hlavně přijetí asexuality.

Asexuální chování

Asexuálové nevyhledávají žádné formy sexuálních aktivit, partnerský sex ani masturbace. Není podstatné, zda svou sexuální orientací patří mezi heterosexuály, homosexuály nebo bisexuály. Prostě je nezajímá jakákoli sexuální aktivita s žádným pohlavím. V tom se odlišují od lidí, kteří se rozhodli sexuální potřeby potlačit a žijí ve vědomém celibátu nebo prostě bez potřeby sexu. Asexualita není v běžném životě zcela jednoznačně určená, definovaná. Někteří asexuálové nikdy k nikomu necítili žádnou sexuální touhu, jiné nezajímá a nevyhledávají sex v páru, ale občas masturbují. Další naopak sexuálně žijí, ale nemají z milování žádné velké potěšení.

Asexuálem není každý, kdo žije sám

Lidé bez partnera ve společnosti žili od nepaměti. Říkalo se jim někdy stará panna nebo starý mládenec a dnes se jim říká většinou říká singl. Neznamená to ovšem, že tito lidé kteří žijí singl musí být nutně asexuály. Jejich život se prostě vyvíjel jinak a nebyl završen v partnerském vztahu. Většinovou společností však tito lidé byli vždy považováni za podivnou skupinu. Všimněte si, že mezi "starou pannou" a "rozvedenou ženou" je výrazný společenský rozdíl, v neprospěch "staré panny". Přitom "stará panna" nemusela zůstat pannou a naopak rozvedená žena nikdy o panenství nemusela přijít.

Lidé, kteří žijí sami, prostě žijí sami a proto i trochu jinak. O vše se musí postarat, mohou se spoléhat jen sami na sebe, mají ale víc času na sebe i své zájmy. Možná je jejich samota pro někoho nepochopitelná, ale je situace, kterou mohou změnit jen oni sami. Obecně se říká, že mnoho starých panen nebo starých mládenců jsou morousi, lidé nevraživí, že je s nimi k nevydržení, že jsou stále jedovatější a zlostnější. Jenže to, čím jsou lidé žijící sami tak nápadní, že si jich více všímáme je právě to, že žijí sami.

Možná nejsou o nic horší nebo lepší jak jiní lidé, kteří žijí v párech nebo manželství. Jsou ale jiní a to mnohdy dráždí a proto jsme k nim i kritičtější. Jejich samota nemusí být vyjádřením nechuti k sexu nebo jeho malá potřeba. Může se jednat o problém vztahu k mužům nebo ženám na základě nějakého hodně negativního životního zážitku nebo traumatu. Lidí žijící sami možná své negativní zkušenosti pouze nedokáží zpracovat a tak se vůči lidem v okolí prostě zatvrdí. Zdaleka se však nedá zobecňovat. Jistě byste ve svém okolí našli spoustu lidí, kteří žijí sice sami, ale patří k těm, kteří by nám mohli být příkladem.

Jak se tedy k asexuálům chovat?

Dělat jakékoli závěry o lidech, kteří žijí bez sexu je naprosto zbytečné a také hloupé. Jejich postoj k sexu nikomu neubližuje a ani nikoho nemůže pobuřovat. Navíc sex je osobní, naprosto soukromou záležitostí. Proč by tedy měl někdo zkoumat, zda ten nebo onen člověk žije nebo nežije sexuálním životem?. Když se nad tím zamyslíte, pak by mne zajímalo, co byste lidem žijícím bez sexuálního partnera doporučili?

Asexualita, pokud opravdu existuje jako další sexuální orientace, se dá bez problémů akceptovat. Prostě se jen stačí neplést do životů jiných lidí , kteří k životu sex nepotřebují a nevyhledávají ho.

Pokud náš vztah klidem bez potřeby sexu nebo potřeby vztahů bude postaven na tom, že je budeme uznávat, pak bude vše v pořádku. Nemusíme je pochopit, ale nemusíme je vnímat jako podezřelé podivíny.

Většina asexuálů je spokojená se svou situací. To je možná důvod, proč jejich nepotřeba sexu tak silně dráždí především lidi, kteří sex také nemají, ale přitom po něm touží. Asexuálové jsou pak svou pohodou trnem v oku mnoha lidem s "normální" orientací. Asexuálové však vůbec netouží po tom, aby se jimi někdo zabýval nebo je analyzoval a hodnotil. K naprosté spokojenosti by jim stačilo, kdyby je většinová společnost nechala na pokoji a nic jim nevnucovala.

Asexuálové však mohou žít i v manželství nebo partnerství. Důvody, proč se pro život v páru rozhodli jsou vždy individuální. Mnohdy je velmi těžké je pochopit nebo schvalovat. Tím nejčastějším důvodem může být právě snaha o splynutí s davem. Ženatá muž nebo vdaná žena přece nejsou tak podezřelé, jako lidé žijící sami, bez partnera. Výsledek však může být takový, že spolu budou žít a mnohdy mít i rodinu lidé, jejichž sexuální potřeby mohou být zásadně odlišné. Sladit tyto potřeby tak, aby byly přijatelné pro oba partnery může být někdy až neřešitelný problém. I toto se však dá zvládnout, ovšem za předpokladu vzájemného pochopení situace a snahy o její řešení. Protože se jedná o problém, který nemusí být až tak výjimečný, je podrobněji řešený v samostatném článku "Asexualita a partnerské vztahy".

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje:

(AK)(Z)(L)