-A A +A

Jste zde

Říjen 2017

Po Út St Čt So Ne
25
26
27
28
29
30
1
 
 
 
 
 
 
 
2
3
4
5
6
7
8
 
 
 
 
 
 
 
9
10
11
12
13
14
15
 
 
 
Nevěra a riziko pohlavních chorob

Nevěra a riziko pohlavních chorob

Nevěra a riziko pohlavních chorob

Volné pokračování článku "Sexuální chování a vztahy" a "Nevěra".

Nevěra je právem považovaná za vážný partnerský problém. Většinou se poukazuje na vztahové problémy, traumata, zklamání a další negativní emoce, které nevěru provází. Podstatně méně a s daleko menším zájmem je řešena otázka možná stejně významná a tou je riziko možné nákazy pohlavní chorobou. Samozřejmě záleží na tom, o jaký mimomanželský poměr (nevěru) se jedná a jaké sexuální praktiky byly jeho součástí. Jiné riziko nejspíš bude při nevěře s prostitutkou a jiné při mimomanželském vztahu se "slušnou" ženou nebo "slušným" mužem...

Je dokázáno, že muži při nevěře jen málokdy používají kondom a ženy to od nich moc nevyžadují. Při nechráněném sexu s milenkou pak muž riskuje i zdraví své manželky nebo oficiální partnerky. Pokud se jedná o náhodnou nevěru nebo o příležitostný sex s prostitutkou, je riziko nákazy opravdu velmi vysoké. Když odmyslíme morální hledisko, pak by pánská ochrana by měla být při těchto aktivitách samozřejmostí. V paralelním vztahu nebo vztahu s někým, koho léta znáte nastupuje pocit, že používání prezervativu jako ochrany před pohlavními chorobami by mohlo být považováno za projev nedůvěry. Pokud žena používá jiné druhy antikoncepce, pak se u ní muži chovají jako doma a ochranu prostě neřeší. Jenže kde berou jistotu, že jejich milenka má jen jednoho milence? Pokud by se jednalo jen o naplnění vtipu "sejdeme se na kožním" byla by to ještě stále legrace.

Všudy přítomá média nevěru nebo nevázaný sex, ve všech jeho formách, často cíleně zlehčují. Ví, že sex je téma které táhne a čtenáře, diváky nebo posluchače prostě zajímá. Zvláště se mi líbí, když za "rozumné" chování považují, když se někdo jde vyspat s někým a je jedno, jestli po flámu na baru nebo po rande a použije kondom... 

V dnešní době je bohužel velice rozšířena celá řada pohlavních chorob, z nichž některé mohou být i smrtelné. Každého asi napadne nebezpečný HIV virus, ale dnes je navíc mnohem více rozšířený HP virus, jenž může za masový nárůst rakoviny děložního čípku u žen. Tady se již jedná o přímé zdravotní ohrožení smrtelnými pohlavními nemocemi. Mezi ty běžné nebezpečné pohlavních choroby, se kterými se opravdu můžete sejít na kožním, patří syfilis, kapavka nebo žloutenka. Tyto nemoci jsou dlouhodobě známé a dají se léčit. Problémem poslední doby je, že viry těchto "běžných" pohlavních nemocí začínají mutovat a léčba již není tak účinná, mnohdy končí smrtí nebo vážným poškozením zdraví na celý krátký zbytek života.

Muži by si měli uvědomit, že když už se rozhodnou pro nevěru, pak by měli přemýšlet nad všemi důsledky svého chování. Pokud ohrožují svůj trvalý vztah, je to jejich rozhodnutí, ale pokud svou bezohledností ohrozí zdraví legálních partnerů, pak je to nejen neomluvitelné, ale i trestné.

Když už se k problému nevěry postavíme s nadhledem, pak lze konstatovat, že ji lze za určitých situací v určitých ohledech ještě pochopit. Nelze však přijmout fakt, že muži v mileneckém nebo paralelním vztahu většinou jsou natolik nezodpovědní, že při sexu nepoužívají kondom. Svým chováním tak ohrožují zdraví své ženy i milenky. Nevěra nelze považovat za správnou z morálního hlediska ani z pohledu bezpečného sexu. Navíc může mít fatální následky na manželství nebo na partnerský vztah.

Nevěra v historii

Ve starověku se přístup k nevěře lišil podle společenské třídy. V horní vrstvě platila zásada „Ten, kdo obdaří svou knížecí potencí ženu z lidu, zušlechťuje. Avšak princezna, která se oddá muži nikoli rovnocennému, poškozuje vlastní rod.“ Ve střední třídě u muže záleželo na jeho příjmech, zda si mohl dovolit více žen, zato žena byla de facto považována za majetek muže a měla vychovávat jeho děti. V nejnižší vrstvě byla chudoba hlavním faktorem, pro nějž byla polygamie nedostupná. Starořecká společnost nebránila muži ve vydržování více žen v závislosti na jeho prostředcích, doma však měl mít ženu jen jednu. Starověký Řím na věrnosti důsledně netrval a sexuální život považoval za přirozené právo muže stejně jako ženy. Možnost adopce snižovala význam ženy pro reprodukci. Trpěna byla i prostituce.

Křesťanství přišlo s tehdy netradičním důrazem na manželství a jeho nerozlučitelnost. Ve 12. století už nemohla být nevěra důvodem k rozvodu, přesto byla považována za těžký hřích. Zatímco světské společenství znalo jen nevěru ženskou (i s trestem smrti či zmrzačení), křesťanská církev odsuzovala i nevěru mužskou (s požadavkem pokání. Později se v některých oblastech i světské tresty rozšířily také na muže. Až do 16. století byla častým trestem tzv. ulička hanby, z níž bylo později možno se vykoupit. V 15. století docházelo pod vlivem důrazu na manželství i k omezování konkubinátu (nesezdaného soužití).

S nástupem novověku došlo k výrazné tabuizaci sexuality a potlačení veškerých smyslových a erotických projevů. Oficiálně tolerována byla sexualita jen v manželství. Sex svobodných lidí byl trestán vykázáním z města či pokutou, manželská nevěra pak byla v protestantské Evropě důvodem k rozvodu, v katolických oblastech k rozluce od stolu a lože. I prostituce byla od 17. století stále méně tolerována.

S nástupem průmyslové revoluce vliv církve na sexuální chování slábl. Náboženská doktrína se však přenesla do medicínské praxe, z hříchu se stala nemoc. I konec 19. století tak zdůrazňoval uměřenost a normálnost. Výzkumu sexuality se začal věnovat Sigmund Freud, později Alfred Kinsey a další, docházelo tak k jisté liberalizaci.

Zásadní změnu přinesla sexuální revoluce a ženská emancipace. Významné změny pohledu na nevěru přinesla také probíhající ženská emancipace. Nevěra začala být společností stále více tolerovaná. V současné době je tomu tak více v Evropě, zejména západní. V některých státech USA je věrnost dokonce zakotvena v manželském právu, včetně postihů za její nedodržení. Zcela jiný pohled na nevěru nalezneme především v státech, kde náboženské tradice nevěru považují za vážný náboženský a mravní přestupek. Může být trestána velmi těžkými fyzickými tresty, zrušením manželství, vyhnáním nebo i smrtí.

Výskyt a názory v ČR

V českých výzkumech sexuálního chování došli Weiss a Zvěřina ke zjištění, že téměř dvě třetiny ženatých mužů mělo během manželství mimomanželský pohlavní styk (64 % v roce 1993 a 63 % v roce 1998). Ženy i muži v ČR mají volnější pohled na nevěru a často ji už nepovažují ani za problém. Týká se to jak lidí, kteří se s nevěrou osobně setkali, tak i lidí, kteří ji zvenku posuzují. Ženy přitom mají tendenci spíše k dlouhodobějším mimomanželským vztahům, zatímco muži k více k vztahům příležitostným. K nevěře mužů spíše dochází nejčastěji při náhodné známosti, ženy, vzhledem k větší potřebě citového propojení s partnerem, prožívají píše dele trvající paralelní vztahy. Vyšší počty nevěrných mužů jsou zřejmě důsledkem jejich větší upřímnosti. Může to však být také proto, že část mužů vyhledává k mimomanželským stykům neprovdané nebo svobodné ženy.

 

Pro zamyšlení:

Nevěra je znakem nezralosti.
Myslím si, že od určitého věku by se tak už dít nemělo
a měl by vítězit – nechci říkat rozum – ale dejme tomu zkušenost.

Pro zasmání:

Víte, jaký je trest pro bigamistu?
Musí umývat dvoje nádobí.

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Čt, 12/10/2017 - 20:24
 
 
 
 
16
17
18
19
20
21
22
 
 
Zabrání přemíra partnerského sexu nevěře?

Zabrání přemíra partnerského sexu nevěře?

Zabrání přemíra partnerského sexu nevěře?

Volné pokračování článků "Sexuální chování a vztahy" a"Nevěra".

Hned na úvod upozorňuji na to, že je článek sice o ženě a jejím muži, ale klidně by tomu mohlo být i naopak!!!

V jednom z došlých dotazů "Poradny sexuologa" byla položena zajímavá otázka. Manželka, která se obávala nevěry ze strany muže se rozhodla jeho potenciální nevěře zabránit přemírou partnerského sexu. Na poradnu se obrátila ve chvíli, kdy "už nemohla".... a začala si podvědomě přát, aby si muž našel milenku...

Z její strany se jednalo o klasickou iluzorní představu, že "když muž má sex doma, nebude ho potřebovat hledat jinde...". Na jednu stranu je to jistě pravda. Ale platí jen tehdy, pokud je sex součástí normálního, vyrovnaného partnerského vztahu. Pokud je sex přirozenou partnerskou potřebou a jeho míra odpovídá, alespoň přibližně, potřebám obou partnerů, pak opravdu není důvod, proč by muž měl být ženě nevěrný z důvodu nedostatku sexu.

Problém vidím především v motivu, proč žena sex muži "poskytovala". Nešlo o uspokojení vzájemné sexuální potřeby ale o "sexuální utahání" partnera. Takovýto motiv není tím důvodem, který zajistí sexuální pohodu v jakémkoli vztahu. Aniž si to žena uvědomí, začne přistupovat k milování jako k úkolu, který "plní" s ne zrovna nejčistšími úmysly. Takovéto milování rozhodně nebude (alespoň za nějaký čas) tím, které by vyhovovalo jak muži, tak také ženě. Za nějakou dobu se nebude jednat o milování, ale o "sexuální vybíjení" partnera.

To, s čím žena nepočítala byl fakt, že její sexuální potřeba byla podstatně nižší, než frekvence milování, kterou sama stanovila. Milování bylo cílem pro "sexuální vybití " manžela, aby neměl jiné touhy jinde...

Vůbec nepochopila, že sexuální přitažlivost muže k ženě není podřízena jen míře potřeby sexuálního vyžití. Pokud by její muž opravdu potkal ženu, která by ho natolik sexuálně přitahovala, že by uvažoval o manželské nevěře, tak by mu v ní nezabránil ani každodenní sex s manželkou...

Celý příběh nakonec skončil tak, jak se dalo předpokládat. Žena "neutahala" muže, ale sama sebe... Po roce každodenního sexu to vzdala, protože už podle svých slov "nemohla"... Pokud přemýšlíte o tom, zda jí pak muž byl nevěrný - nebyl. Nikdy ho totiž ani nenapadlo, proč by měl hledat sex jinde, když má tak báječnou manželku... Naopak, i přesto, že chtěla sexu na jeho vkus až příliš moc, snažil se jí vyjít vstříc, protože si myslel, že tolik sexu prostě potřebuje.

Pokud si však myslíte, že tento příběh z "Poradny sexuologa" jde zobecnit - tak nejde. Nevěře totiž přemíra sexu, s cílem zabránit tomu druhému v nevěře "sexuálním utaháním", rozhodně nezabrání. Důvodem může být jednak ona zmiňovaná sexuální přitažlivost, ale také fakt, že přemíra sexu "neutahá" muže jen "sexuálním vyčerpáním", ale především tím, že muž časem vycítí, že se nejedná o milování vycházející z potřeby, ale že se jedná o sex z vypočítavosti. Důvodem takovéhoto zjištění však nebývá samotný sex, ale chování partnerky...

Muži s velkou sexuální potřebnou pak zvládnou jak sex s manželkou, tak s milenkou. S manželkou se pak často nadšeně milují proto, že jí chtějí svou nevěru vynahradit tím, že jí sexuálně vyhoví v jakkoli velké sexuální potřebě. Jsou prostě lidé, kteří jsou po nevěře doma vášnivější, protože "s jídlem roste chuť"...

Na problém nevěry se však nedá nahlížet ani z opačného strany. Tedy usuzovat z toho, že se partner chce stále milovat, že proto musí mít milenku a že jeho zájem o sex má vynahradit to, že je nevěrný. Ani tento pohled by nebyl správný!!!

Sexuální potřeba je každému člověku dána. Partneři se pak spolu musí naučit sexuálně sžít a vzájemně si ve svých potřebách vycházet vstříc. Představa, že toho druhého před myšlenkou na nevěru ochráníte tím, že ho "sexuálně utaháte", je prostě od základu mylná.

Nevěře se dá předcházet především tím, že oba dva budete vzájemně o svůj vztah pečovat a že si ho budete vážit. V harmonickém vztahu myšlenky na nevěru nemají dostatek živné půdy a i když "myšlenkám" stejně nijak nezabráníte, nebude k nevěře žádný důvod. Nevěra je mnohdy dílem okamžité situace, příležitosti nebo spontánního jednání. Proto je potřeba se takovýmto situacím preventivně vyhýbat.

 

Články s podobnou tematikou

St, 18/10/2017 - 23:41
 
 
 
 
 
23
24
25
26
27
28
29
 
 
 
 
 
 
 
30
31
1
2
3
4
5