-A A +A

Jste zde

Veš muňka - přenáší Pediculosis pubis - filcky

Pediculosis pubis - filcky

Volné pokračování článku "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby".

Pohlavní nemoc šířená vší muňkou se lidově nazývá také filcky. Infekci filckami (pedikulóza, pediculosis pubis) řadíme mezi sexuálně přenosné nemoci, protože se šíří pohlavním stykem. Způsobuje ji veš muňka (Phtirus pubis). Muňka je světle zbarvený živočich, jehož samičky dosahují velikosti až 1,5 mm. Veš muňka (Pthirus pubis, obecně filcka) je bezkřídlý druh hmyzu. Žije v ochlupení, vlasové části, genitální a řitní oblasti, podpaží, vousech, ale i někdy v obočí a na řasách očních víček. Přenáší se zejména pohlavním stykem, prádlem, atd. Má oválné, krátké široké tělo a malou hlavu. Samičky žijí asi 3 až 4 týdny, přitom snesou okolo 30 vajíček, ze kterých za týden vylezou larvy a za další dva týdny se z nich stanou dospělí jedinci schopní reprodukce.

Příznaky nemoci

Muňka se vyskytuje na ochlupených místech, většinou okolo genitálu. V případě silného napadení se poškozenému objeví v ochlupení na břiše a hrudi, v podpaží, v obočí, na řasách a u mužů i ve vousech. Muňky zásadně nežijí v lidských vlasech. Vlas je pro ně tenký a nejsou schopny se na něm udržet. Samička přichycená ke kořenu chlupu klade vajíčka (hnidy), která k chlupu pevně přilnou a postupně s ním odrůstají. Z vajíček se týden líhnou larvy, které za 14 dní dospějí a samičky pak kladou 20 – 40 vajíček. Hnidy na chlupech při zmačknutí mezi nehty charakteristicky lupnou.

Rozšíření a léčba

Zdrojem infekce je muňkami nakažený člověk. V drtivé většině případů k přenosu dojde pohlavním stykem, ale muňky se dají chytit prostřednictvím ložního prádla a povlečení, ručníku, prkýnka na toaletě nebo dokonce ze sedaček v městské hromadné dopravě. Bez krve však vši poměrně rychle hynou, takže toto riziko není příliš velké (bez hostitele přežívají cca 24 hodin). Veš muňka přenáší nemoc zvanou pediculosis pubis. Mezi její symptomy patří krev ve spodním prádle, hnis, strupy, ekzémy. V posledních letech dochází ve vyspělých zemích ke snižování výskytu tohoto druhu vši, což souvisí se současným módním trendem – vyholování intimních partií a podpaží.

Povinnost hlášení infekce

Infekce podléhá povinnému epidemiologickému hlášení. Jako infekční podléhá ohlašovací povinnosti všech sexuálních partnerů.

 

Pediculosis capitis, zavšivení hlavy, vši

Zavšivení (pedikulóza ) však není spojeno výhradně se sexuálními aktivitami. Jedná se o povrchové parazitární onemocnění nejčastěji způsobené vší hlavovou (pediculus capitis). Ta je dlouhá asi 2-4 mm. Přenáší se nejčastěji úzkým přímým nebo i nepřímým kontaktem v dětských kolektivech. Nejčastěji se ve větších dětských kolektivech parazit vyskytuje u dětí s delšími vlasy. Méně často k šíření nákazy dochází nepřímo, předměty denní potřeby na kterých se vši zachytí, hřebenem, čepicí, šálem, oblečením.... Efektivní ochranou i prevencí je například zkrácení vlasů a lokální odstraňování hnid vyčesáváním. Léčba se provádí na základě rozhodnutí lékaře nebo epidemiologa pomocí lokálně působících léků – Diffusil H forte, Pedicul Herman, Parasidose shampooning a dalších přípravků. Nejjednodušší prevencí je výměna osobního a ložního prádla, dezinfekce hřebenů, kartáčů a hraček. Navíc je nezbytné i vyšetření ostatních osob, které byly s nakaženým v blízkém kontaktu. tato nemoc není považována za sexuálně přenosnou nákazu. Jedná se však o nejznámější nákazu vší.

Příznaky napadením vší, pedikulóza, zavšivení

  • přítomnost parazita a výskyt ve vlasaté části hlavy a někdy i ve vousech
  • výrazné svědění
  • přítomnost hnid - jde o vajíčka vší, která mají šedobílou barvu; připomínají běžné lupy, ale pevně drží na vlasech v místě vlasového kořenu
  • exkoriace – rozškrábání kůže postiženým
  • někdy o nákaze svědčí i ekzém vlasaté části hlavy

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)