Jste zde

Anální milování u osob s poruchami pohlavní identity

Anální milování u osob s poruchami pohlavní identity

Hlavní téma: "Anální sex".

(male-to-female)

Tuto problematiku řeší přímo lidé, kterých se problém poruchy pohlavní identity v životě přímo týká. Jedná se tedy o autentickou výpověď a pohled člověka, který jej každodenně prožívá, zažívá a řeší. Děkuji za upřímnost a otevřenost názorů.

Administrátor webu www.milovani.cz


Tento článek se věnuje análnímu milování z trochu jiného úhlu pohledu, než z pohledu obvyklého vztahu biologický muž-biologická žena. Jeho cílem je ukázat, kdy se může stát anální sex přirozeným, zdravým a preferovaným způsobem spojení mezi dvěma partnery, kteří si tímto způsobem dávají najevo svou lásku.

Úvodem bych ráda uvedla, kdo jsou tzv. transsexuálové, jejichž sexualitě se v tomto článku věnuji, a ke kterým také patřím. Transsexuálové patří do širší skupiny tzv. translidí. Translidé je označení všech osob, které se dlouhodobě cítí být příslušníky jiného pohlaví, než je jejich chromozomální-biologické, resp. úředně stanovené. Zahrnuje nejen jedince s nejtěžší formou poruchy pohlavní identity (transsexualitou), ale nejrůznější škálu dalších lidí – mužů i žen, kteří na rozdíl od transsexuálů neusilují o změnu pohlaví, a vyhovuje jim být příslušníkem vytouženého pohlaví třeba jen na chvíli (lidé praktikující cross-dressing). Pociťovaný rozpor mezi psychickým a biologickým pohlavím v podstatě určuje příslušnost člověka k translidem. Jasně a srozumitelně jsou tyto kategorie popsány v článku na portálu www.translide.cz (http://www.translide.cz/translide-a-verejna-sprava). 

Sama se pokládám za ženu v mužském těle a patřím k lidem s transsexualitou male-to-female. Společně s dalšími transsexuálními ženami (dále TS ženy) a muži tvoříme jednu ze společenských minorit se specifickou sexualitou, která bývá ze strany většinové společnosti leckdy nepochopena, deformována, či dokonce odsuzována jako zvrácená. A to mě vedlo i k tomuto článku, v němž bych ráda – navzdory subjektivitě pohledu – představila několik základních informací o milování z pohledu TS žen male-to-female.

Samotné přeměně z muže na ženu, která je zjednodušeně řečeno založena na hormonální medikaci vyúsťující u řady TS žen v operaci pohlaví, předchází poměrně dlouhý psychický vývoj, kdy se v jedinci formuje vědomí příslušnosti k opačnému pohlaví, a když to zde napíši konečně sama za sebe, sbírá se hlavně odvaha k rozhodnutí „jít do toho“. U mě samotné byla nedílnou součástí postupujících psychických změn sexualita. S tím jak má opačná pohlavní identita rostla, začínala se měnit i sexualita. Nebylo jednoduché to přijmout. Postupně opadal můj dřívější mužský zájem o ženy a začali se mně přirozeně líbit muži. Pak přišly první sexuální fantazie a já pomalu začala toužit i po skutečném vztahu s mužem. Ani na chvíli jsem se přitom nepovažovala za homosexuálního člověka. Beru to tak, že jsem prodělala psychický přerod z jedné heterosexuální orientace do druhé.

Píši to z toho důvodu, že toto postupné psychické vylaďování považuji za důležité pro to, aby se i v transsexuální bytosti mohl vyvinout normální přístup k sexu. I já si tak postupně chtěla najít stabilní láskyplný partnerský vztah, do nějž bude sex přirozeně zapadat a bude hlavně vyjádřením toho, co k sobě oba cítíme. Nechám teď stranou to, jak je těžké si takový vztah s heterosexuálním mužem skutečně najít.

To, co budí mezi lidmi kontroverze, je naše erotika a milování. V průběhu hormonální terapie sice naše těla i mysli prodělávají změny směrem k ženskému zevnějšku a identitě, ale mužské pohlavní orgány TS ženám zůstávají až do operace, a do té doby není možné o klasickém, vaginálním styku vůbec uvažovat. Setkala jsem se už s různými přístupy, jak to vyřešit. Některé ženy svůj sexuální život až do operace nerealizují, některé jej omezí na nekoitální aktivity a další ženy se s partnery věnují i análnímu sexu, který je až do oné operace jediným možným způsobem vzájemného pohlavního styku (muž v aktivní a žena v pasivní roli). U TS žen je navíc typické, že své (mužské) pohlavní orgány odmítají při styku používat v aktivní roli a obvykle i odmítají i felaci partnerem. TS ženy se dále typicky chtějí především sociálně integrovat a po operaci jako běžné ženy i existovat, tedy i sexuálně žít a realizovat klasický vaginální styk. Transsexualitu a s ní spojená sexuální specifika vnímají jako dočasný, přechodný stav. Osobně se řadím k této poslední skupině. Výjimkou jsou TS ženy nazývané též „shemales“, kterým bych se chtěla věnovat v navazujícím článku.

Mezi veřejností se buď naše sexualita hází do jednoho pytle s homosexuálními muži, jelikož jsme dle některých vlastně jen jiný typ do šatů převlečených homosexuálů, nebo je rozšířená představa, že „transky si to prostě nechávají dělat do zadku a hotovo“. Je to pro mne bohužel hodně povrchní, ponižující pohled, na kterém má též velký podíl masově rozšířená pornografie.

Přesto, právě anální milování je osou tohoto článku. Ráda bych za sebe uvedla, že pro nás – TS ženy před operací pohlaví – je to opravdu jedna z normálních, běžných praktik, za kterou se osobně před sebou i před partnerem nestydím. Ale trvalo mi dlouho, než jsem v sobě dokázala toto akceptovat: že já budu při sexu tou přijímající a muž tím dávajícím. Pro mě je lidsky důležité, že se máme na prvním místě rádi, a naše spojení je pak jen přirozeným, zdravým vyjádřením našeho vztahu. Análním praktikám se jen věnujeme častěji než jiné běžné dvojice z výše popsaných důvodů. Na druhou stranu i já souhlasím s tím, že by v běžných vztazích mělo jít spíše o alternativní způsob styku, kterým si páry zpestří svůj sexuální život. Navíc, společně s orálním sexem ji pokládám za natolik intimní, že by k ní dle mého názoru mělo docházet jen mezi partnery, kteří se znají tak dlouho, že si naprosto důvěřují. Anální sex totiž vyžaduje spoustu důvěry a odevzdání.

Náš sexuální život není zdaleka jen o análním sexu. Stejně jako jiné partnerské dvojice si chceme sexualitu prožít pestře a necháváme se vést svou fantazií – a tak jako běžné dvojice máme rády polibky, hlazení, vzájemné mazlení, dráždění erotogenních zón po celém těle, masturbaci, svádění a různé formy sexuálních her ve dvou. Toto vše nemusí vždy automaticky končit penetrativním sexem. A pro mě osobně je pak milování, když k němu dojde, jedno velké hlazení celým tělem. Ano, i orální sex jsme už zkusili. Ale nedošlo k němu hned a nestala se z něj praktika, bez které se naše partnerská předehra neobejde, jak si dnes jiné běžné dvojice pod dojmem pornografie myslí (a konají). Anální dráždění také zdaleka není jen o penetraci penisem partnera, ale dá se provádět na řadu dalších, nejednou i podstatně příjemnějších způsobů (zejména prsty a hlazením). TS ženy jsou při prožívání svého sexuálního života také dosti ovlivněny hormonální medikací, která jejich sexualitu pomáhá transformovat z původní fyzicky výkonné mužské na spíše emocemi podmíněnou ženskou.

Ráda bych tento základní informativní článek uzavřela tím, že na rozdíl od běžných dvojic prožíváme při milování anální sex možná častěji a tak k němu máme i kladnější, otevřenější vztah. Jinak je pro nás před operací anální sex tím samým, čím je vaginální sex pro běžné partnerské dvojice – vyjádřením lásky mezi mužem a ženou.

V navazujícím článku bych se specifikům análního milování a jeho vnímání u TS žen z pohledu většinové společnosti chtěla věnovat podrobněji.

Michaela

Štítky: