Jste zde

Sexuální výchova dětí

Sexuální výchova dětí

Na začátku puberty se u dospívajících chlapců a dívek probouzí spousta nových zájmů a začíná je zajímat řada nových témat které jim život jim přináší. Změny souvisí s pubertou jsou fyzické i psychické. Děti pomalu vyrůstají z období her a získávají jiné priority. Pro dospívající ze všech těchto změn bude hlavním tématem, které je bude nejvíce zajímat - sex. Mnoho otázek zůstává často nevyslovených a neřešených kvůli studu nebo z příčin málo otevřené výchovy rodičů.

Kdo by měl tyto otázky vyslovit a pojmenovat?

Kdo by měl vyjasnit pochybnosti o otázkách sexu u mladých lidí, když mnohokrát i dospělí nemají dostatek znalosti a odvahy?
Pokud jde o společnosti, sex byl vždy tabu, ale postupně tato překážka začíná překonat a mládeži se občas o sexu mluví a řeší se jejich problémy. Čím méně otázek o sexu zůstane bez odpovědí, tím lepší předpoklady budou vytvořeny pro jejich kvalitní sexuální život.

Je potřeba si uvědomit, že když se dva lidé rozhodnou mít pohlavní styk, je v sázce příliš mnoho.

Sexuální výchova ve všech jejích podobách je nezbytná a musí být trvale prováděna. Může pomoci spoustě mladých lidí objasnit prostřednictvím prevence způsoby, jak předejít a zabránit nežádoucímu těhotenství a vysvětlit nebezpečí sexuálně přenosných nemocí, kterým jsou sexuálně aktivní lidé vystaveni. To jsou velmi důležitá témata, která je třeba vzít v úvahu při sexuální výchově.

Sexuální výchova dětí ve školách

Sexuální výchova je dnes podporována většinou na školách, kde jsou informace o sexualitě podávány spíše pedagogickým způsobem, což mládeži mnohdy nedává dostatek prostoru k vyřešení všech otázek, které okolo sexu mají. Navíc se ji tato forma komunikace obtížně přijímá. Výuka na školách je určitě správná cesta, ale škola nesmí být jedinou cestou k objasňování této problematiky. Sexuální výchova je především neformální způsob, kterým se člověk učí, jak sex začlenit do osobního života, aby se stal jeho přirozenou součástí.

Na vině je i málo prováděná sexuální výchova dětí v rodinách.

Rodiče se spoléhají na to, že jejich dítě už vše podstatné stejně ví ze školy, nebo internetu. Málokdy se však pokusí zjistit, jak probíhá sexuální výchova právě v jejich škole a jaké internetové stránky jejich děti navštěvují. Pokud děti informace čerpají z internetu, pak jsou to především porno stránky, které jsou prakticky volně dostupné. A ty, které jsou zaměřeny právě na mladé, by si jejich rodiče jen těžko prohlédli společně se svými ratolestmi. Kdyby je viděli, asi by se u nich hodně červenali. V dnešní společnosti začalo porno plnit roli sexuální výchovy. To je ale ale velice nebezpečná náhražka sexuální výchovy v rodinách a kvalitní sexuální výchovy ve škole.

Minimum sexuální výchovy, které by rodiče svým dětem měli předat je:

  • vysvětlit alespoň základní pojmy v oblasti sexu, se kterými se v budoucnu potkají v praktické podobě.
  • vysvětlit jim ochranu před nechtěným těhotenstvím a před pohlavními chorobami, z nichž některé jsou smrtelně nebezpečné.
  • poučit je o dospívání a masturbaci.
  • maximálně vhodné by bylo dětem vysvětlit rozdíl mezi sexem bez lásky a sexem s láskou.

Zbytek si už budou muset jejich děti prožít samy.

 

Na zamyšlení:

Chovej se tak, abys nemusel chovat.
N.N.

"Sexuální výchova je proto oprávněná, protože dívky se jinak včas nemohou dozvědět, jak děti nepřicházejí na svět."
(Karl Kraus, český dramatik a novinář 1874 – 1936)

"Produkt sexuální výchovy - panna s bohatými sexuálními zkušenostmi."
(Žarko Petan, slovinský spisovatel a režisér 1929 – 2014)

Pro zasmání

Povídá choť svému manželovi, "Petře, holce je patnáct, musíš s ní promluvit o lásce."
Muž, ač nerad, odešel do jejího pokoje. Vrátil se za hodinu.
"Tak co?" dychtivě vyzvídá manželka, "jak jsi dopadl?"
"Výborně," zářil manžel, "dozvěděl jsem se fantastické věci."

K poučení dětí přistupujte opatrně!
Na pláži říká malá Anička mámě:
„Co to tu má ten chlapeček?“
Maminka se zarazila, avšak neztratila duchapřítomnost a plácla
první hloupost, která ji napadla:
„Víš, to je taková píšťalka.“
No a za chvílí malá Anička přiběhne s pláčem a říká mámě:
„Mamí, ona mu nepíská.“

 

Literatura a zdroje

Štítky: