Jste zde

Jak předejít tomu, aby z vašeho dítěte nevyrostl single

Jak předejít tomu, aby z vašeho dítěte nevyrostl single

Volné pokračování článku "Single".

Motto:
Zeptal jsem se starce:
Jak jste žili bez internetu a telefonu?
Odpověděl mi:
Tak jak Vy teď žijete bez lásky, důvěry, hanby a poctivosti.

Fenoménem dnešní doby, alespoň co se vztahů týká, je život single. Nikdy dříve tento problém nebyl tak intenzivní, jako v dnešní době. Na jednu stranu se o něm moc nemluví a na druhou stranu je už tak palčivý, že se kvůli němu začala měnit i strategie ve výstavbě bytů. Prostě se začaly stavět byty, které by lépe odpovídaly představám samostatného života a pokojem pro hosty. Nejedná se o žádnou fámu. Byty pro lidi, kteří chtějí žít sami jsou realitou a je možné se o tom přesvědčit tak, že s takovýmto požadavkem budete kontaktovat realitní agenturu. Týká se to samozřejmě především velkých měst, kde je výstavba nových bytů ještě jakž takž realizovaná. Na vesnici podobný problém s bydlením takto řešený není a mladí lidé po dokončeném studiu spíše zůstávají bydlet u rodičů.

Žít bez partnera, tedy stát se singlem, to není krátkodobý proces. Důvodů, proč se z mladých lidí stanou single je hodně. Důvody i dopady takového způsobu života se zabývá článek "Single" a články na něho navazující. Prodlužování tohoto nezávazného stavu však má poměrně vážné dopady především na ženy. O těch nejvýraznějších dopadech pojednává článek "Jaké vyhlídky mají single ženy?".

Singlem se určitě nestanete ze dne na den. Výchova k partnerskému nebo manželskému životu začíná už od dětství. Od raného dětství! Zodpovědnost na takovouto výchovu má především rodina. A to je možná ten základní problém, který se v dnešní době projevuje takovou velkou neochotou mladých lidí ke společnému životu v zodpovědném svazku manželství, případně partnerství. Tím partnerstvím nemyslím právní svazek homosexuálů.

Výchova začíná v rodině. Mladí lidé se učí společnému životu v rodině tím, že v ní žijí. Jak se ale mají učit a získávat návyky v rodině, která je po rozvodu neúplná, nebo ve které se pravidelně střídají kandidáti na náhradního otce nebo matku.

Jsou situace, kdy se rodina stane neúplnou z důvodu úmrtí matky nebo otce. To je ovšem situace se kterou se nedá nic dělat, Nutit otce nebo matku k tomu, aby si našli dalšího partnera je neetické, Oni si zcela jistě uvědomují, že neúplná rodina není ideální , ale na druhou stranu hodně zvažují, koho by svým dětem měli přivést na místo mrtvého otce nebo matky. Tato odpovědnost je velká a proto mnohdy raději volí život bez partnera a děti vychovávají sami.

Dnešním problémem jsou především rozvody manželů. Když pominu soudní proces, který vede k rozdělení rodiny a hlavně dětí, vždy je taková událost spojena s velkým psychickým strádáním alespoň části rodiny. Pro někoho je to možná únik jinam, kde očekává lepší zítřky, pro některé to ovšem může být trauma na celý život. Svým způsobem je to však pro děti nastínění možností, jak řešit partnerskou krizi. Děti se rychle učí a snadno si takovýto okamžik ve svém životě zapamatují a jednou ho možná zopakují. Z takového řešení partnerských problémů se pak stává začarovaný kruh, kdy děti se negativně poučí od rodičů, že tím nejsnadnějším řešením partnerských problémů je rozejít se. Až se dostanou do podobné situace, použijí stejné řešení.

Některé děti si tuto zkušenost nesou do svého dalšího života a nevědomky tuto informaci předají svým dětem. Jiné děti se "poučí" a raději se do žádného právně uznávaného vztahu nehrnou. Vychází z toho, že snáze se dá rozejít bez právního rámce svazku, jak s ním. Proto se nijak ve svých plánech do života s manželstvím ani partnerstvím neztotožňují. Žijí si svůj život, případně společný život, ale bez závazků a tedy relativně bez případných následných problémů. Pokud přijdou na svět děti, pak je rozchod otázkou alimentů, ne rozvodu.

Život single není jen o společném bydlení. Je i o celkové schopnosti samostatného života. Tomu všemu má dítě naučit rodina. jak samostatnosti, tak i společnému párovému a později rodinnému životu. V rodině má mladý člověk příležitost naučit se odpovědnosti za společné bydlení. Jednak vidí, že nic se neudělá samo a také zjistí, že za vše materiální se musí platit. Počínaje nájmem, vybavením domácnosti, přes zajištění domácnosti, vaření, oblékání nákupy potravin a tisíce dalších položek, které rodinný život představuje. Nic není zadarmo. Proto je nezbytné, aby dítě bylo součástí rodinného života a také se na něm podle jeho možností a schopností podílelo. Pokud rodinná pravidla dítě nepochopí v mládí, bude pro ně velmi obtížné je realizovat v samostatné dospělosti. Chtít dospělým dětem ve fázi jejich skoro dospělosti, vštěpovat zásad rodinného života je jednoznačně velmi obtížné a mnohdy i nemožné. Tato zodpovědnost je především na rodičích. Neomlouvá ani to, že sami mají se svým vlastním životem své problémy. Tím že stali rodiči, vzali na sebe zodpovědnost za své děti.

Pokud chcete problémům s dětmi předcházet, je potřeba tak činit průběžně od narození dítěte. Snažit se o změnu, až když jsou problémy, je většinou pozdě.

Mamahotel

Ani se nenadáte a už je vaší ratolesti třicet a přitom stále bydlí s rodiči a schází se s přítelkyní a přítelem, (také většinou bydlí s rodiči), cestují, budují kariéru, "žijí" a mnohdy s kvalitním zázemím, které jim dokáže zajistit jen pětihvězdičkový "mamahotel". Více jak polovina mladých lidí dnešní západní populace totiž ještě okolo 30 roku života bydlí s rodiči a využívá jejich pohostinnosti. Vůbec jim nepřipadá divné, že se o ně vlastně stále starají rodiče (kteří už "žít" nemusí, neboť už to mají skoro za sebou).

Není to samozřejmě záležitost nebo problém všech mladých mužů a žen, ale týká se to značné části mladé populace.

Ohýbaj ma, mamko, dokial ja som Janko ...

"Ohýbaj ma, mamko, dokial ja som Janko, až ja budem Jano, neohneš ma, mamo" Tak nějak se tradovala stará lidová moudrost. Dnes už ji zná málokdo, ale ona stále platí. Jen si ji mnozí rodičové uvědomí, až v té její druhé části. Podotákám, že tato moudrost platí jak pro chlapce, tak i pro dívky....

Rodiče prostě musí svým dětem dát mantinely chování. také ale musí být přirozeným vzorem. A to se týká nejen rodičů, ale také dědečků a babiček. Neexistuje žádný návod, jak toho dosáhnout. Na každé platí něco jiného. Jednomu stačí slovo na jiného je potřeba výrazně zvednutý prst, dalšímu pomůže důraznější přiměřená "domluva". Dnes už to však u většiny dětí neplatí. Hyperaktivní děti potřebují více pochopení, ale o to důraznější přístup. Také je potřeba dětem neustupovat a za svou výchovou si stát. Někteří rodiče to řeší tak, že se drží zásady "Jednou řeknu co nesmí dělat a proč, podruhé plácnu". Jiní rodiče, když si neví rad, koupí dítěti tablet... Dítě musí vědět, že za "špatný čin " následuje trest. Nemusí to být zrovna fyzický trest, ale musí být přiměřený provinění a věku. Trest však není řešením. Řešením je láska a ta musí trest provázet ruku v ruce. Dítě musí vědět, že je milováno i když něco provedlo. Ale za to, co provedlo musí být a bude potrestáno. Doporučuji přečíst knihu od Dostojevského "Zločin a trest", kde se právě s těmito otázkami musí hrdinové knihy vyrovnat. Trest nesmí být traumatizující a láska nesmí být bezbřehá. Nebudete-li řešit drobné prohřešky a napravovovat špatné názory v počátcích, nebude to pro dítě příklad a jednou se to vymstí. Jak dítěti, tak rodičům. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a zcela jistě vás zaujme chování malých tyrany a rodičů, které svou roli rodičů, vychovatelů nezvládají. Uznávat autoritu rodičů musí naučit své dítě rodiče. Pokud to rodiče zvládnou, pak děti mnohem snadněji naleznou svou důstojnou, čestnou, ale hrdou roli ve svém životě.

Článek rozhodně není o výchově dětí. To by patřil jinam. Jenže ona životní role single žijících lidí mívá své kořeny často právě v dětství a ve výchově, kterou dítě od rodičů dostalo nebo nedostalo.

Několik doporučení

  • Pokud je to možné, pořiďte si více dětí.
  • Jedináčci jsou svým způsobem v nevýhodě. Nemají možnost se naučit přirozené komunikaci se sourozenci, potažmo s jinými dětmi. Tato zkušenost jim bude v životě chybět, pokud ji nezískají jinak.
  • Zapojte své děti do domácnosti co nejdřív, aby pochopily, jak domácnost funguje.
  • Vyžadujte po nich spoluúčast na rodinném životě a chodu domácnosti. Nedovolte, aby se stranily domácím pracím.
  • Zvyšujte nároky na jejich samostatnost, v žádném případě z rozsahu povinností neslevujte a rozhodně za děti nedělejte domácí práce za které mají odpovědnost.
  • Umožněte dětem kroužky a výlety s dalšími dětmi, posílíte tak jejich vztahy s okolím a umožníte jim najít mezi nimi svůj prostor a kamarády.
  • V předškolní výchově je vhodné dítě alespoň na jeden rok umístit do školky. Zkušenosti se soužitím v kolektivu se nedají získat jinou cestou.
  • Posílejte děti na tábory a školy v přírodě. Pomůže to jejich samostatnosti a upevní vztahy v kolektivu.

Přeneste na děti část zodpovědnosti

  • S postupujícím věkem dítěte mu umožněte proniknout do tajů ekonomiky domácnosti. vysvětlete mu jak domácnost funguje a jak se hradí náklady s ní spojené.
  • Zohledněte snahu dítěte plnit své povinnosti doma i ve škole pružnou výší kapesného. Když se bude snažit, bude kapesné vyšší. Ohodnoťte i mimořádné úsilí nebo výsledky. To vše v dítěti probouzí pocit, že za dobře vykonanou práci může být odměněno. Nesmíte však z toho udělat cíl snažení dítěte. Domácí povinnosti nebo škola nejsou důvodem odměny. Odměna je za přístup, ne za to, že se učí nebo uklízí...
  • Nechejte dítě samostatně nakupovat. Pozná význam peněz a jejich potřebu pro zajištění domácnosti.
  • Přiměřeně s dětmi řešte náklady na domácnost. Bude to pro ně informace o tom, že výplata rodičů neslouží jen pro nákupy a zábavu, ale také pro zajištění provozních nákladů domácnosti a potřeb všech jejich členů, tedy včetně dětí.
  • Dávejte dětem přiměřené kapesní. Pomůže jim to uvědomit si hodnotu peněz.
  • Matka by měla dceru naučit vařit a otec by měl naučit syna základní údržbě domácnosti. Tyto zkušenosti jsou pro samostatný život nebo život v páru neocenitelné.
  • Posílejte větší děti o prázdninách na brigády.
  • Dovolte jim, aby si za vydělané peníze zajistili věci nebo služby, po kterých touží. Raději je nechte, aby si na ně "vydělali" sami, než jim je koupit jako "odpustek" za jejich výchovu.

Dejte dětem jejich vlastní prostor

  • Dejte dětem prostor pro jejich koníčky, zábavu i sport.
  • Veďte děti ke čtení, ne sledování televize. Probudíte jejich představivost a umožníte jim nalézt v knihách životní vzory. Čtení pomůže rozvoji jejich slovní zásoby a vyjadřování. Kdo jen sleduje filmy, ztrácí schopnost představivosti. Lidé, kteří čtou, dokáží děj textu převést do obrazových představ.
  • Dítě je dítě a potřebuje prostor pro kamarády a dobrodružství, která s nimi prožívá.
  • Dopřejte dětem samostatný program. Nemusí být trvale pod kontrolou rodičů. Stejně tak si rodiče mohou naplánovat své akce, při kterých děti nutně nemusí být.
  • Změna je pro dítě potřebná. Jen rodiče dítě nevychovají. Děti potřebují i jiné vzory, například babičku nebo dědečka.

Internet a sociální sítě

  • Nedovolte, aby si dítě vytvořilo návyk na komunikaci přes sociální sítě. Snižuje to jejich schopnost komunikovat z očí do očí. Ne náhodou se dnes mnoho lidí rozchází přes SMS zprávy. Je to snadnější...
  • Nedopusťte jeho závislost na "chytrých" telefonech a tabletech.
  • Využívejte omezení "rodičovského zámku", která dítěti zabrání ve sledování násilí nebo pornografie.
  • Nedovolte dítěti hrát hry s násilnou tematikou. Dítě nechápe, že se jednání z her dostává do podvědomí a ovlivňuje jeho smysl pro realitu.

Bydlení u rodičů

  • Rodiče by měli dítě podporovat v době, když studuje. Není to vždy snadné, ale pokud má studovat, nemůže se samo živit a vydělávat peníze na ubytování a stravu. V těchto okamžicích, po dobu studia, by měl být zájem rodičů a jejich podpora dítěte samozřejmostí. Vzdělání dítěti dává možnost budoucího uplatnění.
  • Není podstatné jakou školu nebo výuční obor dítě studuje. Podpora dětí v tomto období je pro dítě velmi cenná.

Ekonomická a finanční soběstačnost

  • Po ukončení vzdělání by se dítě mělo začlenit do samostatného života a hlavně pracovního života.
  • Pokud se stane a dítě je nezaměstnané, pak je potřeba ze strany rodičů vyvíjet tlak na to, aby si nějakou práci hledalo samostatně. Nečekalo, až mu někdo něco nabídne. Rodiče nesmí dovolit, aby si dítě zvyklo na život na podpoře!
  • Žádná práce není podřadná. Lépe přechodně neodpovídající práci, jak být na Úřadu práce...
  • Pokud nezvládá tlak společnosti na hledání práce, pak mu pomozte, ale jen když se bude samo snažit. Nesmí získat dojem, že to za něj někdo vyřeší! Pak si takto získané práce nebude vážit a nebude k ní mít vztah jako k obživě.
  • Pokud mladý muž nebo mladá žena bydlí nadále u rodičů i po ukončení školy, pak důsledně vyžadujete spoluúčast na bydlení a provozu domácnosti. Nedovolte, aby veškeré domácí práce byly "předplacené" v příspěvku na domácnost. Mohlo by vás to jednou zničit psychicky a později možná i finančně.
  • Pokud jste dítěti spořili například při pojištění proti úrazu, pak je více jak rozumné nechat smlouvu přepsat na dítě a zajistit, aby si další pravidelné pojistné nebo spoření dítě hradilo samo. Pokud ještě nemá vlastní příjem, pak mu splátky posílejte na jeho osobní konto. Dítě si však musí samo ze svého účtu hradit veškeré platby, pojištění, telefony a spoření!!! Uvědomí si, že život není "peříčko". Pomoci mu s tím můžete, nenechte však platby na sebe, ale trvejte, aby si veškeré tyto finanční pohledávky dítě platilo ze svého účtu samo!
  • Pokud chcete, aby se dítě osamostatnilo, pak mu můžete pomoci například tím, že mu budete ručit za půjčku na bydlení. Ale pak musíte mít trvalou kontrolu nad splácením půjčky, jinak se může stát, že Vaše dítě Vaší velkorysosti zneužije a vy budete jeho bydlení muset splácet. Proto je velmi důležití zajistit takové ručení, ze kterého se budete moci vyvázat například prodejem ručeného bytu a úhradou ručené splátky. Doporučuji tuto verzi pomoci až jako krajní. Bez kvalitního právního ošetření smlouvy se do podobné transakce nepouštějte. Je to sice Vaše dítě, ale jeho dluhy budete muset hradit Vy!
  • Pokud dítěti pomůžete finančně, pak mu zdůrazněte, že je to jednorázová a definitivní pomoc! Takováto pomoc však má smysl pouze na zajištění bydlení. Rozhodně ne na nákup auta nebo elektroniky či dovolené snů...
  • No a na závěr jedna opravdu rozumná rada - nepřepisujte na dítě svůj byt, dům nebo majetek. Je to Vaše životní jistota. Pokud uvažujete o tom, co bude jednou... pak raději sepište závěť. Nerozumných rodičů, kteří v dobré víře převedli za života na dítě svůj majetek a nakonec skončili jako bezdomovci, není málo a přibývají....

Možná si říkáte, že tento článek byl úplně o něčem jiném, než byl jeho titulek "Jak předejít tomu, aby z vašeho dítěte nevyrostl single". Rozhodně nebyl!!! Jako rodiče nemůžete zabránit tomu, aby si Vaše dítě vybralo život single. Můžete jen udělat vše proto, aby Vaší výchovou získalo hodnoty, které mu pomohou pomoci vytvořit si správný názor na poctivou a rozumnou cestu životem. Víc pro své dítě udělat nemůžete. Hlavně si uvědomte, že za dítě nemůžete nést odpovědnost celý jeho život. Nesnažte se ani žít život za své dítě. Ono to po Vás rozhodně nechce a pokud chce, pak je něco hodně špatně. Můžete stát opodál a pomoci, když ji bude potřebovat. A to je tak vše, co pro své dítě můžete udělat.

 

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Štítky: