-A A +A

Jste zde

Proč někteří lidé nemají potřebu sexu?

Proč někteří lidé nemají potřebu sexu?

Volné pokračování článků "Sexuální chování a vztahy" "Proč se někteří lidé vyhýbají sexu?".

Asi pro to nebude nějaké jasné obecné vysvětlení, proč někteří lidé necítí potřebu sexu. V každém případě jsou pak svým okolím hodnoceni jako divní... Mohou však opravdu některé ženy a muži vydržet bez sexu? Mohou a těch důvodů, které k tomu mají může být více. Některé se dají pochopit jiné hůře a jsou i takové, které jsou prostě nepochopitelné.

Obecně jsou lidé žijící bez sexu pro své okolí podezřelí. Když se nad tím ale poctivě zamyslíme, musíme si položit jinou otázku "A co je komu potom, kdo sex má a kdo ne?"!!! Myslím, že takto položená otázka by byla vhodnější. Všichni se ohání slovem demokracie, svobodné rozhodování, svobodná volba, právo na sebeurčení, právo na samostatné rozhodování o svém životě... Ale v okamžiku, když tak někdo jedná, je to pro mnohé problém.

Už otázka "Proč se některé ženy nebo muži vyhýbají sexu" je tak trochu problémová. Jak můžete vědět, že se opravdu sexu vyhýbají? A koneckonců, co je Vám potom!!!

Ale, když u ta otázka tady je, tak se na ní podívejme.

Pokud se takto někdo ptá, asi k tomu může mít svůj důvod. Nejspíš osobní důvod. Většinou ale není podložen skutečným zájmem o toho, koho se otázka týká, ale vychází z nějaké osobní touhy vědět víc, čili ze zvědavosti. Další případnou možností je, že tazatel nemůže pochopit, proč jeho zájmová osoba nejeví zájem o sex, pravděpodobně s ním.

Tyto otázky nikdy nejsou pokládány proto, že nám záleží na blahu člověka, který, jak se domníváme žije bez sexu. Pokud by tomu tak bylo, pak se na sexuální život zeptal přímo toho, koho se tato otázka týká. Co by však mohl nabídnout za řešení? Kdyby se muž dověděl, že žena nemá sexuálního partnera, nabídne sebe? Nebo když se kamarádka zeptá kamarádky, nabídne manžela? Nebo nabídne sex ve třech? Asi ne. Tedy většinou ne.

Pokud se tato otázka řeší v kolektivu, pak je většinou hlavním motivem ukázat na toho druhého, že je jiný, divný, podezřelý... Projevený zájem nemá za cíl pomoci, jak by taky mohl pomoci. 

Mnohdy je motivem odmítnutí, pošlapání představy, že žádná žena nebo muž nemůže právě vám odolat. A když odolá a navíc bez zřejmého důvodu, pak je potřeba se k tomu nějak postavit. Cesta je v upozornění okolí na to, že ten druhý nebo ta druhá jsou nějací divní. je to ta nejsnadnější cesta jak si své EGO pofoukat a neúspěch si ospravedlnit. Často si navíc hned sami odpoví a se svým názorem se ani nijak netají.

  • Ona odmítá sex, tak to je si lesba a brání se to přiznat!!!
  • On odmítá sex protože je gay a brání se to přiznat!!!

Ne, že by to nemohla být pravda, ale často takováto verze vysvětlení se v okolí rychle ujme a lidi, kterých se to týká, takové chování ještě více zraní a ublíží jim. Nejhorší je, že se proti tomu nedá nijak bránit! Jak dokážete, že to není pravda? Tím, že veřejně budete souložit a tak dokážete svůj vztah ke "správnému" pohlaví?

Žít bez lásky je horší, jak žít bez sexu

Pro lidi, kteří nemají partnera nebo partnerku je jejich samota vždy problémem. Ono není snadné žít bez někoho blízkého, kdo vás vyslechne, pohladí, přivine, obejme nebo kdo s vámi prožije i sex v jakékoli jeho podobě. Když těmto lidem neumíme pomoci, pak je rozumnější, nechat je na pokoji. Nikomu neškodí, nikoho neurážejí, nikomu neubližují. Jsou jiní, ale to neznamená, že je to těší a že by nechtěli svůj stav změnit!

Staří lidé a lidé po ztrátě životního partnera jsou většinou takovýchto otázek ušetřeni. Přitom právě starší a staří lidé lásku a dotek potřebují. Naštěstí se stáří se sexem obecně moc nespojuje a u lidí po ztrátě partnera je jejich okolí tolerantnější. Alespoň nějaká skupina lidí je tedy těchto hloupých otázek ušetřena.

Proč se však někteří opravdu vyhýbají sexu?

Jak už jsem uvedl, těch důvodů může být opravdu hodně. Těžko je všechny pojmenovat a ještě obtížnější bude je mnohdy přijmout nebo pochopit. Vždyť to jsou důvody osobní a týkají se konkrétního člověka, který o nich ví! Posuzovat tyto důvody může být zvenku jen obtížné a mnohdy se to snad ani nedá. Své by o tom mohli vyprávět sexuologové nebo psychologové, kteří takovéto životní situace někdy řeší.

Jedním z těch důvodů muže být asexualita. Je to poměrně nový pojem a zatím se používá spíše jako nadávka nebo vyjádření něčeho negativního. Asexuál je jiný, tedy logicky podezřelý. Kolik lidí ale skutečně ví, co je to asexualita? Rozhodně je méně lidí, kteří obsah tohoto pojmu chápou, než těch, kteří asexualitu odsuzují nebo zesměšňují. Přitom asexualita bude nejspíš pojem, se kterým se v budoucnosti budeme setkávat stále častěji...

Pochopitelnějším důvodem může být i situace, kdy žena nebo muž přijdou o svého partnera v mladším věku. Mají děti o které se musí starat a veškerou svoji pozornost a snahu zaměří právě na ně. Jsou si moc dobře vědomí toho, že přivést domů novou maminku nebo nového tatínka je vždy problém. Proto jsou ve výběru partnera mnohem více opatrní, především s ohledem na děti. Proto své potřeby podřizují dětem. Je to jistá forma sebeobětování, ale dá se pochopit. Než špatného partnera, otčíma nebo špatnou partnerku, macechu, tak raději nic. Mnohdy je takováto rozumová volba lepší, jak následné řešení problémů a konfliktu mezi novým partnerem a dětmi. Není snadné najít partnera na celý život. A ještě obtížnější je najít partnera na celý život, který by přijal za své i vaše děti a tak se k nim i choval. Je to však tak moc složitá problematika, že by si zasloužila samostatný článek. V určité fázi života si musí rodiče uvědomit, že už nejde ani tak o jejich život, jako o to, aby jejich děti měly jednou solidní zázemí ve vzoru rodiny, ze které odešli do života. Mnoho rodičů, kteří o životního partnera přišli si to uvědomuje a svůj vlastní život mnohdy odsunou na dobu, kdy děti už budou samostatnější a budou toho více chápat. Proto mohou i své sexuální potřeby dočasně utlumit. Neznamená to ovšem, že by takovýto stav musel trvat po zbytek života.

Stejné argumenty platí i pro lidi, kteří prošli těžkou životní situací - rozvodem. Ne každý se s rozvodem nebo rozchodem po mnohaletém soužití umí vyrovnat. Mnoho žen, které muž opustí nemají žádnou touhu si své zklamání zopakovat. Pokud mají děti, pak se upnou na ně a jejich výchovu. Vždyť dnes velká část rozvedených manželů neplatí na své děti ani výživné. Stát si neumí poradit ani s tím, aby takovéto lidi donutil plnit své vyživovací povinnosti. Mnohdy pak samoživitelka získá k mužům tak negativní vztah, že už jen představa, že by se jí nějaký muž dotýkal je jí odporná. Stejně tak to ovšem platí opačně, kdy psychické trauma z rozvodu poznamená muže.

U rozvodů je to opět mnohem složitější problematika a rozhodně se nedá ani zobecňovat, ani paušalizovat či zlehčovat. Vždy záleží na lidech a na konkrétních vztazích a situaci v jejich okolí. Mnohdy, kdyby nebylo lidí, kterým blaho páru leželo na srdci, k rozvodu ani nemuselo dojít. Často se lidé nerozvádějí kvůli svým problémům, ale kvůli problémům, které do vtahu zanesli dobří rádcové... Rozvodové a porozvodové problémy by však mnohem erudovaněji uměli popsat sexuologové, psychologové a psychiatři, kteří je nebo jejich následky často řeší.

Některé důvody, které už tak jasné nejsou

Sexuální vzrušení přináší většinou sexuální uspokojení. Tedy myšleno při sexu. Jenže sexuální vzrušení může mít pro každého jiný obsah. Představme si kolik je sexuálních odchylek o kterých se dnes obecně ví a kolik jich ještě může být, o kterých se dnes ještě nebí ale jen se tuší. Pokud si potom někdo vytvoří představu, jak má správné sexuální vzrušení a vyvrcholení vypadat, může být pro něho šokem když zjistí, že jiní lidí to mají trochu jinak.

Na mnoho úchylek (odchylek) se dnes nahlíží víceméně shovívavě, ale některé jsou už klasifikovány jako trestný čin. Vždy záleží na kulturních představách, zvyklostech nebo na společenských pravidlech, co je a co není "perverzní", úchylné, nepřijatelné či trestné. Mnohé odchylky sexuálního chování, v minulosti trestané, jsou dnes vnímané jako zpestření sexuálního života... 

Domnívám se, že pro řadu lidí je pocit moci podobný pocitu sexuálního vzrušení. Ne nadarmo se říká vzrušení z moci, z možnosti ovládat jiné lidi nebo je dokonce ponižovat. Tato odchylka sice jako sexuální odchylka ještě dnes klasifikovaná není, ale pokud se něco ve společnosti nezmění, je možné, že za pár let budou lidé s touho po moci a se vzrušením z ní, klasifikováni například jako "karierofilové".

Sexuální uspokojení může být spojeno s dosažením moci. Pak však poměrně snadno může nastat útlum v normálním sexuálním životě.

Stačí si představit, kolik žen a kolik mužů touží po kariéře a co všechno jsou pro její získání ochotni udělat. Takováto cesta vzhůru může být a často i je spojena se sexem. Vždyť informace o tom, že se ten nebo onen dostal nahoru přes postel, je poměrně častým hodnocením kariéry konkrétních lidí. Vždyť v dnešní emancipované době se i pojem "řiťolezec" rozšířil o gynekologickou variantu podobného významu.

Další text je potřeba brát jako poznámku, která se týká jen části žen a mužů. Rozhodně by nebylo správné zobecňovat. Týká se ale přesně té skupiny žen a mužů, kteří se touto cestou vydali.

Jenže muži i ženy, kteří se dostanou na vysokou manažerskou nebo politickou funkci, často zažívají zklamání ve svém osobním životě. Mnohdy jejich osobní partnerský vztah kariérní postup neustojí. Po rozvodu jsou sice ve vysokém postavení, ovšem často s neblahou pověstí. Například pro nezadanou ženu ve vysokém postavení získat sexuálního partnera může být problémem. Může za tím stát i fakt, že kam se dostala, tam už je a proto i další sexuální aktivity, které by jí pomohly vzhůru nejsou potřeba. Mezi podřízenými hledat partnera nejde - už kvůli tomu, že by se snižovala k lůze. A směrem nahoru je potřeba velké opatrnosti. Nejdříve je potřeba se zorientovat v tom, jakým směrem svou pozornost zaměřit. To může chvíli trvat... A každá skoro každá významná práce vyžaduje i určité pracovní nasazení a to znamená i časové omezení a tím pádem i omezení jiných příležitostí.

Přiznejme si, že kdo by toužil po sexu s nadřízenou. Šance, že vám to pomůže nahoru tady sice je, ale mnohem větší šance je, že se můžete při příští reorganizaci stát nadbytečným. Mnozí lidé, kteří sex spojili s dosažením kariéry začnou míst v okamžiku dosažení toho, co chtěli se sexem osobní problémy. Prostě ztratí motivaci. Příliš sex propojili s touhou po moci a nyní, když ji mají, už jim sex nepřináší potřebné vzrušení a radost. Často se stáhnou a místo sexuálního života se zaměří na prožívání uspokojování z dosaženého postavení, moci, nadvlády i pocitu jedinečnosti a strachu, který vnímají od lidí, kterým vládnou.

Dalším problémem může být žena - feministka

Většina mužů si v době, kdy o ženu usilují, ani neuvědomí, že jejich žena feministkou prostě je. Vidí v ženě hlavně ŽENU a s tím spojené očekávané sexuální a další životní možnosti. Nevnímají nebo často ani vnímat nechtějí, že je to žena, kdo o tom, kdy sex bude a kdy nebude, rozhoduje stále častěji. Jsou za sex vděční a ani moc neřeší, že s postupem doby žena už tak moc sex nepropaguje nebo se o něm stále častěji vyjadřuje jako o něčem, co ženy musí podstupovat kvůli mužům. Takovýto "relativně vyrovnaný" pohled muže a ženy na sex končí v okamžiku, kdy žena otěhotní. Dosáhla toho, co chtěla. Čeká dítě a nyní muže a tedy i sex už ani moc nepotřebuje. A když ho bude chtít, tak jej muži dovolí, ale jen když bude chtít ona!

Nechci tvrdit, že feminismus spočívá v tom, že by žena musela opovrhovat muži nebo je přímo nenávidět. Je to však výrazně jiný vztah k mužům, než by muži od ženy očekávali. Většina mužů, kteří žijí v partnerství nebo manželství nemůže pochopit, kde se stala chyba. Po mnoha odmítnutích se nakonec stáhnou a sex většinou hledají jinde. Neznamená to ovšem, že každá feministka nemá ráda sex. To by byl naprosto nesprávný pohled. Ale každá feministka má především svou představu o sexu a o roli muže v něm.

Důvodů proč se některé ženy nebo muži vyhýbají sexu, je však mnohem víc. Možná se v další úvaze k těm dalším časem znovu vrátíme.

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)