-A A +A

Jste zde

Nevěra a riziko pohlavních chorob

Nevěra a riziko pohlavních chorob

Volné pokračování článku "Sexuální chování a vztahy" a "Nevěra".

Nevěra je právem považovaná za vážný partnerský problém. Většinou se poukazuje na vztahové problémy, traumata, zklamání a další negativní emoce, které nevěru provází. Podstatně méně a s daleko menším zájmem je řešena otázka možná stejně významná a tou je riziko možné nákazy pohlavní chorobou. Samozřejmě záleží na tom, o jaký mimomanželský poměr (nevěru) se jedná a jaké sexuální praktiky byly jeho součástí. Jiné riziko nejspíš bude při nevěře s prostitutkou a jiné při mimomanželském vztahu se "slušnou" ženou nebo "slušným" mužem...

Je dokázáno, že muži při nevěře jen málokdy používají kondom a ženy to od nich moc nevyžadují. Při nechráněném sexu s milenkou pak muž riskuje i zdraví své manželky nebo oficiální partnerky. Pokud se jedná o náhodnou nevěru nebo o příležitostný sex s prostitutkou, je riziko nákazy opravdu velmi vysoké. Když odmyslíme morální hledisko, pak by pánská ochrana by měla být při těchto aktivitách samozřejmostí. V paralelním vztahu nebo vztahu s někým, koho léta znáte nastupuje pocit, že používání prezervativu jako ochrany před pohlavními chorobami by mohlo být považováno za projev nedůvěry. Pokud žena používá jiné druhy antikoncepce, pak se u ní muži chovají jako doma a ochranu prostě neřeší. Jenže kde berou jistotu, že jejich milenka má jen jednoho milence? Pokud by se jednalo jen o naplnění vtipu "sejdeme se na kožním" byla by to ještě stále legrace.

Všudy přítomá média nevěru nebo nevázaný sex, ve všech jeho formách, často cíleně zlehčují. Ví, že sex je téma které táhne a čtenáře, diváky nebo posluchače prostě zajímá. Zvláště se mi líbí, když za "rozumné" chování považují, když se někdo jde vyspat s někým a je jedno, jestli po flámu na baru nebo po rande a použije kondom... 

V dnešní době je bohužel velice rozšířena celá řada pohlavních chorob, z nichž některé mohou být i smrtelné. Každého asi napadne nebezpečný HIV virus, ale dnes je navíc mnohem více rozšířený HP virus, jenž může za masový nárůst rakoviny děložního čípku u žen. Tady se již jedná o přímé zdravotní ohrožení smrtelnými pohlavními nemocemi. Mezi ty běžné nebezpečné pohlavních choroby, se kterými se opravdu můžete sejít na kožním, patří syfilis, kapavka nebo žloutenka. Tyto nemoci jsou dlouhodobě známé a dají se léčit. Problémem poslední doby je, že viry těchto "běžných" pohlavních nemocí začínají mutovat a léčba již není tak účinná, mnohdy končí smrtí nebo vážným poškozením zdraví na celý krátký zbytek života.

Muži by si měli uvědomit, že když už se rozhodnou pro nevěru, pak by měli přemýšlet nad všemi důsledky svého chování. Pokud ohrožují svůj trvalý vztah, je to jejich rozhodnutí, ale pokud svou bezohledností ohrozí zdraví legálních partnerů, pak je to nejen neomluvitelné, ale i trestné.

Když už se k problému nevěry postavíme s nadhledem, pak lze konstatovat, že ji lze za určitých situací v určitých ohledech ještě pochopit. Nelze však přijmout fakt, že muži v mileneckém nebo paralelním vztahu většinou jsou natolik nezodpovědní, že při sexu nepoužívají kondom. Svým chováním tak ohrožují zdraví své ženy i milenky. Nevěra nelze považovat za správnou z morálního hlediska ani z pohledu bezpečného sexu. Navíc může mít fatální následky na manželství nebo na partnerský vztah.

Nevěra v historii

Ve starověku se přístup k nevěře lišil podle společenské třídy. V horní vrstvě platila zásada „Ten, kdo obdaří svou knížecí potencí ženu z lidu, zušlechťuje. Avšak princezna, která se oddá muži nikoli rovnocennému, poškozuje vlastní rod.“ Ve střední třídě u muže záleželo na jeho příjmech, zda si mohl dovolit více žen, zato žena byla de facto považována za majetek muže a měla vychovávat jeho děti. V nejnižší vrstvě byla chudoba hlavním faktorem, pro nějž byla polygamie nedostupná. Starořecká společnost nebránila muži ve vydržování více žen v závislosti na jeho prostředcích, doma však měl mít ženu jen jednu. Starověký Řím na věrnosti důsledně netrval a sexuální život považoval za přirozené právo muže stejně jako ženy. Možnost adopce snižovala význam ženy pro reprodukci. Trpěna byla i prostituce.

Křesťanství přišlo s tehdy netradičním důrazem na manželství a jeho nerozlučitelnost. Ve 12. století už nemohla být nevěra důvodem k rozvodu, přesto byla považována za těžký hřích. Zatímco světské společenství znalo jen nevěru ženskou (i s trestem smrti či zmrzačení), křesťanská církev odsuzovala i nevěru mužskou (s požadavkem pokání. Později se v některých oblastech i světské tresty rozšířily také na muže. Až do 16. století byla častým trestem tzv. ulička hanby, z níž bylo později možno se vykoupit. V 15. století docházelo pod vlivem důrazu na manželství i k omezování konkubinátu (nesezdaného soužití).

S nástupem novověku došlo k výrazné tabuizaci sexuality a potlačení veškerých smyslových a erotických projevů. Oficiálně tolerována byla sexualita jen v manželství. Sex svobodných lidí byl trestán vykázáním z města či pokutou, manželská nevěra pak byla v protestantské Evropě důvodem k rozvodu, v katolických oblastech k rozluce od stolu a lože. I prostituce byla od 17. století stále méně tolerována.

S nástupem průmyslové revoluce vliv církve na sexuální chování slábl. Náboženská doktrína se však přenesla do medicínské praxe, z hříchu se stala nemoc. I konec 19. století tak zdůrazňoval uměřenost a normálnost. Výzkumu sexuality se začal věnovat Sigmund Freud, později Alfred Kinsey a další, docházelo tak k jisté liberalizaci.

Zásadní změnu přinesla sexuální revoluce a ženská emancipace. Významné změny pohledu na nevěru přinesla také probíhající ženská emancipace. Nevěra začala být společností stále více tolerovaná. V současné době je tomu tak více v Evropě, zejména západní. V některých státech USA je věrnost dokonce zakotvena v manželském právu, včetně postihů za její nedodržení. Zcela jiný pohled na nevěru nalezneme především v státech, kde náboženské tradice nevěru považují za vážný náboženský a mravní přestupek. Může být trestána velmi těžkými fyzickými tresty, zrušením manželství, vyhnáním nebo i smrtí.

Výskyt a názory v ČR

V českých výzkumech sexuálního chování došli Weiss a Zvěřina ke zjištění, že téměř dvě třetiny ženatých mužů mělo během manželství mimomanželský pohlavní styk (64 % v roce 1993 a 63 % v roce 1998). Ženy i muži v ČR mají volnější pohled na nevěru a často ji už nepovažují ani za problém. Týká se to jak lidí, kteří se s nevěrou osobně setkali, tak i lidí, kteří ji zvenku posuzují. Ženy přitom mají tendenci spíše k dlouhodobějším mimomanželským vztahům, zatímco muži k více k vztahům příležitostným. K nevěře mužů spíše dochází nejčastěji při náhodné známosti, ženy, vzhledem k větší potřebě citového propojení s partnerem, prožívají píše dele trvající paralelní vztahy. Vyšší počty nevěrných mužů jsou zřejmě důsledkem jejich větší upřímnosti. Může to však být také proto, že část mužů vyhledává k mimomanželským stykům neprovdané nebo svobodné ženy.

 

Pro zamyšlení:

Nevěra je znakem nezralosti.
Myslím si, že od určitého věku by se tak už dít nemělo
a měl by vítězit – nechci říkat rozum – ale dejme tomu zkušenost.

Pro zasmání:

Víte, jaký je trest pro bigamistu?
Musí umývat dvoje nádobí.

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)