-A A +A

Jste zde

Ne každý vztah končí manželstvím nebo partnerstvím

Ne každý vztah končí manželstvím nebo partnerstvím

Volné pokračování článků "Vztahy mezi lidmi" a "Sexuální chování a vztahy".

Vztah není jen o sexu!!! Partnerské vztahy se sice v posledních letech významně změnily, ale stále není možné tvrdit, že se lidé seznamují především proto, aby uspokojili své sexuální potřeby. Kdyby tomu tak bylo, bylo by to s lidmi asi brzy hodně špatné... 

Ne každý vztah, který lidé spolu zahajují, musí zákonitě končit svatbou nebo přejít do podoby dlouhodobého partnerství. Dva lidé, kteří spolu "chodí" se potřebují především poznat. Období "chození", moderně řečeno období "vztahu", by jim mělo poskytnou dostatek prostoru pro vzájemné poznávání osobních a povahových vlastností. Nejedná se tedy jen o poznávání sexuální i když i to je pro další partnerský život potřebné. Především by si partneři v tomto období měli ujasnit, zda mají společné zájmy, podobný pohled na život a svět, zda si rozumí a zda jsou také schopni spolu sdílet dobré i zlé...

Ne nadarmo se dříve při vstupu do manželství říkalo, že spolu ti dva budou sdílet dobré i zlé. Společný manželský nebo dnes více partnerský život potřebuje velkou dávku tolerance, vzájemného pochopení, tolerance a trpělivosti. Vztah není jen o sexu, i když se média a dnešní obecné chápání vztahu tuto hodnotu snaží na sex zjednodušit. Naprostá většina rozvodů a rozchodů není o problémech v sexuální oblasti, ale o problémech vztahových, morálních, o pohledu na život nebo o cílech společného života. Nechci pohled na problémy ve vztazích nějak zjednodušit nebo sklouznout k zaškatulkování či zobecňování. Vztah je kontinuální tok situací, pocitů, citů i událostí, které se navzájem doplňují, ovlivňují a mnohdy i negují. Rozchod nebo odchod jednoho z partnerů ze vztahu je vždy problémový a vždy má nějaký dopad minimálně na jednoho z nich. Pokud ve vztahu ještě nejsou děti, pak rozchod ovlivní jen ty dva, kteří spolu vztah založili. Pokud už děti jsou, pak vztahové problémy a rozchod dopadne i na ty, kteří jsou v tom zcela nevinně...

Cílem tohoto článku není rozebírat psychologické, právní, osobní a další aspekty rozchodu. Cílem je upozornit na to, že ne každý vztah musí nutně končit manželstvím nebo dlouhodobým partnerstvím. Je potřeba na to myslet už v okamžiku, když nějaký vztah začínáte.

Je normální, že když spolu dva lidé začínají chodit, nemyslí na to, že se rozejdou. to by takový vztah ztrácel smysl. Ale také není vhodné v začínajícím vztahu myslet hned na manželství. Myšlenky na sex časem samozřejmě příjdou (pokud nebyly hned u jeho zrodu).

Sex je důležitou součástí vztahu, ale sám o sobě kvalitní vztah nezajistí. Období, kdy se dva lidé poznávají je potřeba využít k tomu, aby jste o sobě poznali mnohem víc, než jen to, zda spolu dokážete dosáhnou orgasmu nebo zda si spolu po sexuální stránce budete rozumět.

Málokdy je ten první parter v životě také tím posledním - životním. Scházet se a rozcházet je normální. To, že spolu dva lidé začnou chodit ale také neznamená, že by tento vztah byl naprosto závazným a nezměnitelným. Proto spolu přece lidé chodí, aby se poznali, aby zjistili, zda se k sobě hodí a zda spolu mohou do budoucna společně žít, případně založit rodinu, mít děti... Pokud zjistí, že tomu tak není, pak by si o tom měli spolu opravdu otevřeně promluvit a měli by se dohodnout, co bude dál. Včasný rozchod je možná bolestivým okamžikem, nejspíš alespoň pro jednoho z nich, není to však životní tragedie. Daleko větším problémem a mnohdy i tragedií, může být ve vztahu pokračovat i tehdy, když to pro jednoho z nich je problém, mnohdy trauma nebo utrpení.

Vztah musí dávat prostor pro klidný život oběma partnerům, nejen jednomu z nich. Každý vztah vždy přináší nějaké omezení. Nelze být ve vztahu s jiným člověkem a přitom se chovat tak, jako by žádná omezení a pravidla neexistovaly. To by nebyl vztah, ale zneužívání vztahu, citové nebo jiné vydírání...

Pokud se vtah týká jen těch dvou, je možné ho poměrně snadno ukončit. Nemusí to být bezbolestné, může to však být bez následků. Ekonomické otázky se dají vyřešit, vztahové otázky se dají při slušné formě rozchodu přežít. Prostě rozchod se dá zvládnout i když možná zanechá na duši jizvu. To, co však bývá problém přesahující vztah těch dvou je situace, kdy žena čeká s partnerem dítě, nebo spolu dítě mají... Tehdy se rozchod dotýká i další bytosti, která na rozchodu těch dvou nenese žádnou vinu.


Na http://www.bety.cz/vztahy/) mne zaujal článek "10 důvodů, proč s námi muži končí milostný poměr". Dovoluji si z tohoto velmi kvalitního webu citovat:

"Deset důvodů, proč ženy končí milostný poměr:

 1. Ještě nejsem schopná se vázat.
 2. Je to na mě příliš rychle.
 3. Nevyděláváš dost peněz.
 4. Nejsi dost zralý.
 5. Potřebuji se soustředit na svou kariéru.
 6. Nemám ráda tvé přátele a rodinu.
 7. Prostě to nefunguje.
 8. Nehodláme se stejně vzít, tak proč spolu být?
 9. Nemáme toho moc společného.
10. Nevěřím Ti.

Deset důvodů, proč muži končí milostný poměr:

 1. Nefunguje to.
 2. Potkal jsem někoho jiného.
 3. Už mě nepřitahuješ.
 4. Už to mezi námi sexuálně nejiskří.
 5. To není tebou, to je mnou.
 6. Potřebuji se soustředit na svou kariéru.
 7. Chceme každý něco jiného.
 8. Už tě nechci nikdy vidět.
 9. Ještě nejsem schopen se vázat.
10. Nemáme toho moc společného.

(Zdroj http://www.bety.cz/vztahy/)"


Asi nejčastějším argumentem pro rozchod je v dnešní době věta "Nejsem ještě připravený(a) na trvalý vztah nebo manželství", nebo "Nejsem připravený(a) se vázat,". Je to sice argument, ale nabízí se otázka, proč tedy takovýto člověk do vztahu vlastně vstupoval, proč tomu druhému dával naději? Bylo to jen proto, že nějak potřeboval řešit svoji sexuální potřebu nebo se v daném okamžiku cítil osaměle?

Podobně je to s argumentem, že "vztah jsme příliš uspěchali". To je však už mnohem férovější důvod než ten první.

Mnozí lidí však hledí do budoucna skrze ekonomické brýle. Nemusí jim vyhovovat současná ekonomická situace partnera nebo partnerky a tak ze vztahu, který by je dostatečně materiálně nezajistil, raději včas vycouvají. Pokud to tomu druhému přímo neřeknou, ale zabalí to do těch dvou předcházejících nebo jiných důvodů, pak o nic nejde. Pokud se však "ekonomický důvod" stane argumentem pro rozchod, může to toho druhého silně ranit a pocit ekonomické bezmocnosti ho opak může ovlivnit na dlouho, ne li na celý život. Následkem takovéhoto argumentu rozchodu může být i naprostá změna priorit v jeho životě a to s negativními důsledky na jeho sebevědomí nebo další postoj k morálním a osobním hodnotám.

Pokud někdo argumentuje ve vztahu nedostatkem sexu, tak chyba nemusí být vždy na straně toho druhého. Může to také být proto, že partnera nebo partnerku prostě nedokáže k sexu dostatečně motivovat nebo ho svým přístupem k sexu neumí zaujmout. Platí, že přístup k sexu se ve vztahu vyvíjí a že ze "sexuálního tornáda" se po několika letech ve vztahu stane "vlažný větřík" a naopak... To se však u krátkodobých vztahů opravdu nedá dopředu odhadnout. Také je vhodné mít na mysli, že muž, který neví, kdy má v sexu dost, časem přirozeně "vychladne" a ke svému překvapení si může začít klást otázky typu "Co mám dělat, když mi to už nejde..."

Nejde jen o to vztah ukončit, důležité je i to jak ho ukončíte

Pro oba partnery je z pohledu jejich dalšího osobního života důležité i to, jakým způsobem dosavadní vztah ukončí. Spoléhat na to, že dnešní muži jsou všichni gentlemani a všechny ženy dámy na úrovni, by bylo hloupé a naivní. Ale jsme lidé a to by nás mělo zavazovat k tomu, aby když vztah končím, byl ukončen tak, aby se na něj nikdo zpětně nemusel dívat jako na něco ponižujícího. Vztah může "vyšumět", vytratit se, může vymizet vzájemná láska, touha, potřeba.

To, co by ze vztahu rozhodně nikdy vymizet nemělo, by měla být slušnost.

Tak, jak se lidé potkali a společně vztah zahájili, plánovali a prožívali, měli by ho být schopni i ukončit. To samozřejmě vyžaduje i jistou odvahu a tu dnes mnoho lidí už nemá, nebo ji ani nechce mít. Ukončit vztah osobně, z očí do očí by mělo být samozřejmostí a je to otázka morálních kvalit a hodnot každého člověka. je to záležitost základní, elementární slušnosti. Bohužel to v dnešní "moderní době" už není tak samozřejmé, jako tomu možná bývalo dříve. To, co všichni tak rádi využívají - tedy moderní technologie, telefony, SMS, internet, sociální sítě a další vymoženosti se dají využít, ale i zneužít. Řada lidí dnes nemá odvahu vztah ukončit osobně a sníží se k tomu, že využijí například SMS nebo maily či sociální sítě k tomu, aby se rozešli s člověkem, se kterým měli citový nebo i fyzický vztah.

Názor, že "snadnější je dnes pustit někoho do postele a vyspat se s ním, než ho postit do svého srdce"... pak ukazuje že tomu tak opravdu často je...

Pro zasmání

Operační sál, pacient je připraven na urologický zákrok.
Chirurg říká sestřičce: „Upravte prosím polohu penisu… hm… dobře, dobře...
a teď pacientovi.“

Na zamyšlení

„Když mluvíme, pouze opakujeme to, co už známe.
Ale pokud posloucháme, možná se dozvíme něco nového..."
(Dalai Lama)
 

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)