-A A +A

Jste zde

Čtvrtek, Květen 17, 2018

Celý den
 
 
Před 01
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Poševní klenba

Poševní klenba

Poševní klenba

Volné pokračování článku "Pohlavní soustava ženy".

(Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Poševní_klenba)

Anatomie pohlavních orgánů ženy - přední a zadní poševní klenba

Poševní klenba (latinskx fornix vaginae) je část pochvy v okolí děložního čípku. Pochva ženy je skloněna poněkud dozadu a děloha, směřující vpřed, je do ní zaústěna vyčnívajícím děložním čípkem, zadní hloubka pochvy je ale výrazně vyšší. Proto je zadní děložní klenba větší než ta přední a laterální.

Poševní klenba je vystlána dlaždicovitým nerohovatějícím epitelem, podobně jako zbytek pochvy. Je bohatě prokrvená, ale není příliš inervovaná a tím pádem ani citlivá.

(Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Poševní_klenba)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

Čt, 17/05/2018 - 10:39
 
 
 
 
Hysterektomie

Hysterektomie

Hysterektomie

Volné pokračování článků "Pohlavní soustava ženy" a "Děloha".


Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hysterektomie

Hysterektomie (z řeckého ὑστέρα, hystera, tj. „děloha“ a εκτομία, ektomia, tj. „vyříznutí“) je chirurgické odstranění dělohy, obvykle prováděné gynekologem. Hysterektomie může být celková (odstranění děložního těla, dna a hrdla; označovaná též jako totální) nebo částečná (odstranění děložního těla, při zachování zbytku dělohy; označovaná též jako supracervikální). Jedná se o nejčastější gynekologický chirurgický zákrok.

Indikace

Odstranění dělohy způsobuje, že pacientka nemůže mít děti. Někdy může dojít i k ovlivnění hormonálních hladin. Z toho důvodu se u žen ve fertilním věku (tj. kdy žena ještě může otěhotnět) zákrok doporučuje pouze pro několik specifických okolností:

  • některé typy rakovin rozmnožovací soustavy (dělohy, děložního hrdla,vejcovodů, vaječníků)
  • závažná myomatoza, stav kdy svalovina dělohy tvoří nekontrolovaně uzly, které způsobují silnou a/nebo bolestivou menstruaci nebo dělohu zvětšují tak, že ženě způsobuje potíže(bolesti břicha, potíže s močením)
  • v rámci profylaktické léčby pro osoby buď se silnou rodinnou anamnézou rakovin rozmnožovací soustavy (zejména rakovina prsu ve spojení s mutací genů BRCA1 a BRCA2), nebo jako součást zotavení z těchto druhů rakoviny
  • adenomyóza (závažnější forma endometriózy, při které děložní sliznice roste do děložní stěny a někdy jí i prorůstá) poté co byly vyčerpány všechny farmaceutické možnosti
  • změna pohlaví z ženského na mužské (součást genderového přechodu)
  • těžké vývojové poruchy
  • akutně při masivním poporodním krvácení, kdy jiný způsob nepomáhá a je ohrožen život rodičky, např. v případě placenty vrostlé do svaloviny dělohy (placenta increta)

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hysterektomie

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Čt, 17/05/2018 - 12:06
 
Vaječník

Vaječník

Vaječník

Volné pokračování článku "Pohlavní soustava ženy".


(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vaječník)

Schéma ženské pohlavní soustavy

(Schéma ženské pohlavní soustavy)

Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza obratlovců. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza.

Homologicky je to stejný orgán jako samčí varlata.

Vaječníky ženy

Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva.

Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací (viz dále). Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný.

V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vaječník)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Čt, 17/05/2018 - 12:29
 
Vejcovod

Vejcovod

Vejcovod

Volné pokračování článku "Pohlavní soustava ženy".


(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vejcovod)

Schéma ženské pohlavní soustavy

(Schéma ženské pohlavní soustavy)

Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx /Falloppii/) je úzká, ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny, v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je, jak už napovídá jejich jméno, dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka.

Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky.

Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.

Popis

Vejcovod se skládá ze tří částí:

  • Nálevka (infundibulum)
  • Rozšířený úsek (ampulla)
  • Zúžený úsek (istmus)

Nálevka se otevírá do břišní dutiny. Její okraje jsou opatřeny třásněmi (fimbriae), které přisedají na povrch vaječníku. Při ovulaci se z vaječníku uvolní vajíčko, třásně ho zachytí a přesunou do vejcovodu.

Rozšířený úsek vejcovodu je nejdelší část vejcovodu. V ampule vajíčko čeká na spermie a dochází zde k vlastnímu oplození.

Zúžený úsek je krátký úsek vejcovodu před jeho vyústěním do dělohy.

Stěna vejcovodu je tvořena hladkou svalovinou, uvnitř se nachází vysoká sliznice, která zvláště v ampule tvoří podélné, členitě větvené řasy. Epitelové buňky vystýlající vejcovod jsou dvojího druhu: řasinkové buňky a sekreční buňky.

Řasinkové buňky jsou opatřené řasinkami, které neustále kmitají směrem k děloze a tak posouvají vajíčko nebo zygotu. Sekreční buňky vylučují látky, které vyživují vajíčko nebo zygotu a umožňují kapacitaci spermií, proces, kdy spermie „nabírají sílu“ k samotnému oplození.

Při nedostatečné činnosti řasinek nebo při neprůchodnosti vejcovodů se jednak nemusí vajíčko vůbec dostat do dělohy a místo odchodu dělohou a pochvou se vstřebá, což může být ženou vnímáno i dost bolestivě, jednak může dojít k zahnízdění oplodněného vajíčka do sliznice vejcovodu, tedy mimo dělohu. Mimoděložní těhotenství může vést k až prasknutí vejcovodu a k život ohrožujícímu krvácení do dutiny břišní.

Sterilizace

Mechanické přerušení vejcovodů, takzvané podvázání, bylo a je používáno také jako definitivní antikoncepční metoda pomocí drobné operace. V současnosti jde o diskutovanou problematiku vzhledem k možným zneužitím neinformovanosti žen v českých nemocnicích, především za totality. Mechanické přerušení vejcovodů mohou způsobit srůsty po zánětlivých procesech, po nastydnutích a podobně. Podvázání operatérem ani srůsty nevylučují možnost mimoděložního těhotenství, ale také je dále možné oplodnění ženy „ze zkumavky“ pomocí vlastního vajíčka.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vejcovod)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Čt, 17/05/2018 - 12:41
 
 
Bartholiniho žláza

Bartholiniho žláza

Bartholiniho žláza

Volné pokračování článku "Pohlavní soustava ženy".


(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bartholiniho_žláza)

Bartholiniho žláza odpovídá vývojově Cowperově žláze (latinsky glandula bulbourethralis) u muže. Bartholiniho či Bartholinská žláza, známá též jako velká předsíňová žláza (latinsky glandula vestibularis major) je párová žláza velikosti hrášku nacházející se v oblasti ženských zevních pohlavních orgánů. Je umístěna po levé a po pravé straně pod poševním vchodem.

Bartholiniho žlázy byly poprvé popsány v 17. století dánským anatomem Casperem Bartholinim mladším (1655–1738). Některé zdroje omylem připisují jejich objev jeho dědovi, teologu a anatomovi Casparu Bartholinovi staršímu(1585–1629).

Původně se předpokládalo, že se Bartholiniho žlázy podílejí na zvlhčování pochvy během pohlavního styku - soulože. Žlázy ale produkují jen malé množství sekretu (jednu nebo dvě kapky) během vrcholného vzrušení. Výzkum amerického vědeckého týmu gynekologa Williama Masterse a psycholožky Virginie Johnsonové ukázal, že vaginální zvlhčování je zajišťováno hlouběji v pochvě. Bartholiniho žlázy mohou jen mírně zvlhčit vulvu a zpříjemnit tak ženě kontakt nebo dotyky v této citlivé oblasti.

Nemoci Bartholiniho žlázy

Občas se vyskytuje zánět Bartoliniho žlázy, známý jako bartholinitida (latinsky bartholinitis), který vzniká buď ucpáním jejího vývodu (zejména v těhotenství), nebo z důvodu infekce (z prostředí nebo pohlavně přenosnou nemocí). Zánět způsobuje zduření žlázy a je velmi bolestivý, protože oblast je protkána nervovými zakončeními. Léčba spočívá v podávání antibiotik a léků proti bolesti a v teplých koupelích. Pokud se vytvoří absces, případně i nebolestivá cysta, může být indikována operace, při které je Bartoliniho žláza operativně vyňata. Operace (popis z roku 1970) probíhá ve dvou krocích: nejprve se na několik dnů do žlázy zavádí „kamínek“ dusičnanu stříbrného, který žlázu zničí, poté se zbylé pouzdro vyjme. Obě operace nejsou časově náročné a provádí se v celkové anestezii.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bartholiniho_žláza)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Čt, 17/05/2018 - 13:13
 
Vaginální lubrikace

Vaginální lubrikace

Vaginální lubrikace

Volné pokračování článku "Pohlavní soustava ženy".


(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vaginální_lubrikace)

Vaginální lubrikace je přirozená lubrikace vulvy, která redukuje tření během pohlavního styku - soulože. Je znakem sexuálního vzrušení ženy. Na tvorbě lubrikace se podílí párové Bartholiniho žlázy, které jsou umístěny po levé a pravé straně pod poševním vchodem. Při pohlavním vzrušení se podílí na zvlhčování zejména zevních částí vulvy a sekundárně, v relativně omezeném množství, i pochvy. Pokud nastane porucha vaginální lubrikace, hovoří se o vaginální suchosti. Pokud je však vaginální suchost (nedostatečná přirozená lubrikace pochvy) cílem sexuální praktiky, hovoří se o suchém sexu.

Složení lubrikační tekutiny

Lubrikační tekutina se skládá z vody, pyridinu, močoviny, skvalenu, kyseliny octové, kyseliny mléčné, komplexu alkoholů a glykolů, ketonů a aldehydů. Tekutina je charakteristicky čirá a podobá se spíš mužské preejakulační tekutině než vlastnímu ejakulátu. Může se lišit hustotou, charakterem, barvou a vůní, v závislosti na sexuálním vzrušení, období menstruačního cyklu, přítomnosti infekce, genetických faktorech, dietě.

Vaginální tekutina je mírně kyselá a v závislosti na některých sexuálně přenosných nemocech se může stát více kyselou. Klasické pH vaginální tekutiny je mezi 3,8 až 4,5, zatímco mužské sperma má pH mezi 7,2 až 8 (neutrální látka má pH 7).

Změny ve vaginální lubrikaci

Některé léky, včetně volně prodejných antihistaminik, stejně jako různé životní události, jako je těhotenství, laktace, menopauza, stárnutí, či nemoci jako diabetes, přirozenou lubrikaci potlačují. Léky s anticholinergickými nebo sympatolytickými účinky mohou sliznici pochvy vysušovat. Stejně tak léky včetně mnoha léků proti alergiím či kardiovaskulárním a psychiatrickým lékům.

Role při přenosu nemocí

Vaginální tekutiny ženy, která je nakažena virem HIV/AIDS nebo jinou sexuálně přenosnou nemocí, mohou danou nemoc přenášet, i přes fakt, že nedojde k přímému pohlavnímu styku - souloži.

Umělá lubrikace

Pokud nedochází k přirozené lubrikaci, či je její funkce nedostatečná, může být pohlavní styk velmi nepohodlný a bolestivý. Těmto nepříjemnostem může napomoci lubrikační gel, aplikovaný na mužský penis a poševní vchod.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vaginální_lubrikace)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

Čt, 17/05/2018 - 13:16
 
 
Cowperova žláza

Cowperova žláza

Cowperova žláza

Pokračování článku "Pohlavní soustava muže".


(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cowperova_žláza)

1: močový měchýř, 2: stydká kost, 3: penis, 4: topořivé těleso, 5: žalud, 6: předkožka, 7: ústí močové trubice, 8: tračník, 9: konečník, 10: semenný váček, 11: ejakulační vývod, 12: prostata, 13: Cowperova žláza, 14: anus, 15: chámovod, 16: nadvarle, 17: varle, 18: šourek

1: močový měchýř, 2: stydká kost, 3: penis, 4: topořivé těleso, 5: žalud, 6: předkožka, 7: ústí močové trubice, 8: tračník, 9: konečník, 10: semenný váček, 11: ejakulační vývod, 12: prostata, 13: Cowperova žláza, 14: anus, 15: chámovod, 16: nadvarle, 17: varle, 18: šourek

Cowperova žláza je vlevo uprostřed

(Cowperova žláza je vlevo uprostřed)

Cowperova žláza (gl. bulbourethralis, gl. Cowperi) je jedna z přídatných pohlavních žláz savčích samců. Vyskytuje se u člověka a všech druhů domácích savců kromě psa. Přídatné pohlavní žlázy jsou žlázy připojené na vývodní cesty pohlavní, při ejakulaci se jejich sekret mísí se spermiemi a zvyšuje životaschopnost spermií. Cowperova žláza je homologní struktura k Bartholiniho žlázám samic.

Cowperova žláza muž

Cowperovy žlázy se nacházejí mezi močovou trubicí a konečníkem v místě přechodu močové trubice přes sedací oblouk. Je to párový útvar velikosti hrachu, má laločnatou stavbu a žlutou barvu.

Každá žláza ústí samostatným, 2,5 cm dlouhým vývodem do močové trubice.

Sekret Cowperovy žlázy

Sekret je čirý, hlenovitý a zásaditý. Obsahuje aminocukry a sialoproteiny. Zásadité prostředí vytvářené Cowperovou žlázou neutralizuje kyselé prostředí pochvy samice a má příznivý vliv na pohyblivost spermií. Zvyšuje také viskozitu ejakulátu.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cowperova_žláza)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

Čt, 17/05/2018 - 14:21
 
 
 
 
 
 
 
 
Suchý sex

Suchý sex

Suchý sex

Volné pokračování článku "Sexuální praktiky - přehled".


(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchý_sex)

Suchý sex nebo též sex na sucho je sexuální praktika a druh sexu, během které má žena při pohlavního styku vysušenou poševní sliznici, a při které předem dochází k cílené minimalizaci vaginální lubrikace. Toho se dosahuje různými způsoby, ať již bylinnými odvary, antiseptiky, zásypy, pudry, přírodními tampony, ale i chemikáliemi (kyselina citronová) a léky (vitamín C, atropin).

Cílem těchto aktivit je, aby byla ženská pochva suchá, horká a úzká, což údajně zvyšuje sexuální rozkoš muže. Pro ženu je takováto praktika nicméně velice bolestivá. Takzvaný suchý sex je běžný především v Africe. Absence poševních sekretů znemožňuje používání kondomu a rovněž zvyšuje riziko oděrek a poranění, což má za následek zvýšené riziko sexuálně přenosných nemocí, včetně HIV/AIDS.

Odstraňování přirozené vlhkosti pochvy rovněž odstraňuje přirozené antiseptické laktobacily, které dokáží s některými sexuálně přenosnými nemocemi úspěšně bojovat. Praktikování suchého sexu může rovněž vést k poševnímu zánětu nebo traumatickým lézím.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchý_sex)

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

Čt, 17/05/2018 - 18:57
 
 
 
 
Rozmnožovací soustava člověka

Rozmnožovací soustava člověka

Rozmnožovací soustava

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozmnožovací_soustava)

Rozmnožovací soustava (též pohlavní soustava či reprodukční systém) je soustava orgánů mnohých živočichů (i lidí), která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky, tedy pohlavní rozmnožování. Zpravidla rozlišujeme samčí a samičí rozmnožovací soustavu.

Terminologie

Pohlavní orgány/pohlavní ústrojí (organa genitalia) jsou orgány/je soubor orgánů rozmnožovací soustavy. Lze je rozdělit na vnější a vnitřní.

Přídatná pohlavní ústrojí - patří k nim například mléčná žláza u savců.

Genitálie jsou vnější nebo vychlípitelné orgány či struktury zajišťujících kopulaci a ejakulaci (u samců). Genitálie primární jsou s pohlavním otvorem (gonoporem) a zahrnují bezprostředně okolní struktury. Genitálie sekundární jsou bez gonoporu.
V širším slova smyslu se obecně jako termínem genitálie označují pohlavní ústrojí.
Pohlavní rozdíly, neboli rozdíly mezi pohlavími vytvářejí primární a sekundární pohlavní znaky.

Pohlavní znaky jsou znaky, které určují pohlaví. Rozdělují se na

  • Primární pohlavní znaky. Vytvářejí se před narozením (před porodem) a patří k nim vnější a vnitřní pohlavní ústrojí. 
  • Sekundární pohlavní znaky. Vyvíjejí se před pubertou (u člověka), ale které nejsou součástí rozmnožovací soustavy.

Obecná stavba

Základním pohlavním orgánem je pohlavní žláza, neboli gonáda, tedy orgán, jenž produkuje pohlavní buňky. U člověka jsou pohlavní žlázou vaječníky a varlata.

Rozmnožovací soustava člověka

Rozmnožovací (pohlavní) soustava člověka vzniká z mezodermu stejně jako močové ústrojí. (U člověka vzniká mezoderm během třetího týdne vývoje embrya, kdy se dvouvrstevné embryo přemění na embryo trojvrstevné). Při vývoji plodu jsou základy pohlavních orgánů založeny totožně a teprve postupným vývojem se diferencují na samčí (mužské) a samičí (ženské). Každý pohlavní orgán určitého pohlaví má protějšek u opačného pohlaví.

Tvoří ji:

  • vnitřní pohlavní orgány:
    • pohlavní žlázy neboli gonády (varlata a vaječníky), produkující zralé pohlavní buňky (gamety, vaječníky)
    • vývodné cesty pohlavní.
  • vnější pohlavní orgány

Pojmem genitálie (z latiny) se v češtině v nejužším slova smyslu označují primární pohlavní znaky člověka, tedy ty části rozmnožovací soustavy, jež jsou viditelné na povrchu nahého lidského těla. U muže se jedná o penis a šourek, u ženy o vulvu. Ostatní pohlavní orgány se označují pojmem vnitřní pohlavní orgány.

Na rozdíl od většiny ostatních soustav orgánů, jsou orgány rozmnožovacích soustav u opačných pohlaví odlišné. Tyto odlišnosti umožňují mezi dvěma jedinci kombinaci genetického materiálu. Rozlišujeme pohlavní soustavu muže a pohlavní soustavu ženy.

 

Literatura a zdroje

Čt, 17/05/2018 - 20:36
 
 
 
 
 
 
Tantrická masáž lingamu - obecný popis techniky

Tantrická masáž lingamu - obecný popis techniky

Tantrická masáž lingamu - obecný popis techniky

Volné pokračování článku "Umění tantrické masáže" a "Tantrická masáž lingamu"

Jak se prováděla tantrická masáž lingamu dnes nikdo neví. Dnešní popisy masáží lingamu vychází ze zkušeností nebo představ o tom, jak asi taková masáž vypadala. To ale vůbec není to nejdůležitější. Každý, kdo se rozhodne muži takovou masáž poskytnout a myslí to upřímně, může vytvořit svůj vlastní styl nebo techniku, která může být stejně dobrá, jako jsou techniky těch největších současných tantrických mistrů. Musí se však na masáž dobře připravit a musí zvládnout základní techniky, ze kterých se každá masáž lingamu skládá. Pokud nevyužijete všechny dílčí techniky a vytvoříte si svou vlastní sestavu, nic se nestane. Jen si musíte představit, že na místě masírovaného jste Vy a musíte se umět vžít do pocitů, které při masáži přijímající muž prožívá.

Tantrická masáž musí začít, probíhat a končit. V tomto rámci je potřeba pracovat s jednotlivými masážními technikami a postupy tak, aby na počátku vedly ke zklidnění, postupně k nárůstu vzrušení, posléze možná k vyvrcholení a nakonec ke zklidnění. Tomu musí odpovídat jednotlivé techniky ze kterých si svou vlastní masáž poskládáte.

V dalším se zaměříme na jednotlivé část masáže v posloupnosti, která z masáže udělá onu tantrickou.

Příprava na tantrickou masáž

Před začátkem tantrické masáže je vhodné zvládnout důslednou přípravu na masáž, její rituály a zakončení. Pamatujte na to, že po masáži bude unavený jak přijímající, tak také dávající partnerka (partner). Proto si nic dalšího neplánujte a plně se věnujte jen masáži a jejímu prožití. Další potřebné informace naleznete v článcích "Příprava na tantrickou masáž" a "Jak vytvořit příjemnou atmosféru pro masáž", které se touto otázkou zabývají podrobněji.

Tantrická masáž lingamu má několik částí

  • Oba partneři mohou být oblečeni do tradičního tantrického oděvu lunghi. Mohou však být i svlečeni.
  • Zaujetí polohy vhodné pro tantrickou masáž lingamu
    Před zahájením masáže je potřeba zajistit, aby se masírovaný cítil co nejlépe, pohodlně a uvolněně. K tomu je nutné najít takovou polohu pro masáž, která mu tyto předpoklady zajistí. Masáž se dá provádět dvěma způsoby - tradičně nebo na masážním stole.
  • Vhodně zvolená poloha pro masáž je jejím základním předpokladem. Musíme vzít do úvahy, že masáž většinou trvá minimálně hodinu. Není však nijak výjimečné, když se protáhne i na dvě hodiny. Z toho je jasné, že pohodlná musí i pro ženu, která muži masáž poskytuje.
  • Rituály a úvodní část masáže lingamu
    Masáž začíná navázáním kontaktu s partnerem. Společně se vydáte hlubokým dýcháním "cestou dechu" - zklidníte se, uvolníte psychické napětí, sjednotíte dýchání a pozornost. Žena si zahřejte třením vlastní ruce a položí je zlehka na kolena muže. Chvíli tak setrvejte a prožívejte svá těla a společný dotek. Pak žena pozdraví muže pozdravem "Namasté" a nabídne společné hluboké dýchání. Podrobnější informace naleznete v článku "Rituály a úvodní část tantrické masáže".
  • Navození důvěry a uvolnění napětí při tantrické masáži lingamu
    Bez vzájemné důvěry a uvolnění fyzického a psychického napětí by tantrická masáž nemohla splnit očekávání ani muže, který masáž přijímá, ale ani ženy, která masáž přijímá. Proto se masáž v jejím úvodu zaměřuje na hlazení nohou, vnitřní a vnější strany stehen, perinea, varlat, třísel, a bříška. Podrobnější informace naleznete v článku "Navození důvěry a uvolnění napětí při tantrické masáži lingamu"
  • Vlastní masáž lingamu
    Masáž lingamu není pouze o technikách masáže, ale je také celkové filosofii nezištného dávání. Masérka si musí uvědomit, že se nejedná o erotickou masáž, ale o posvátnou masáž lingamu. A ta má svá pravidla a hluboké meditační a filosofické pozadí. Teprve když vnímáte, že muž je na masáž lingamu připraven, opatrně na něj položte ruce a zůstaňte v klidu. Poté chytněte kořen lingamu a jemně ho stiskněte. Přejíždějte po něm rukou nahoru a dolů. Zkuste při tom měnit ruce, ale tak, aby byl vás pohyb plynulý. Nespěchejte a dopřejte muže klidné dosažení dostatečné erekce. Masáž genitálu je pro muže velmi příjemná – umožní mu vnímat vaše dotyky s nebývalou intenzitou. Bude se moci naplno uvolnit a starat se pouze o svůj vlastní prožitek. Podrobnější informace naleznete v článku "Zahájení vlastní masáže lingamu".
  • Masážní techniky masáže lingamu
    Tantrická masáž lingamu se skládá z více jak dvaceti technik hlazení, tření, chvění, tlaků a tahů. Základní představu o technikách používaných při tantrické masáži lingamu naleznete v článku "Základní techniky masáže lingamu". Vzhledem k tomu, že správně provedená masáž vyžaduje dobrou znalost jednotlivých dílčích technik, budu se každou technikou detailně zabývat v samostatném článku. Vzhledem k tomu, že každá technika bude i ilustrovaná, bude potřeba více času na jejich detailní zpracování. Pojednávat o nich budou články "Technika masáže lingamu na masážní podložce" a "Technika masáže lingamu na masážním stole". Pro ty, kteří chtějí techniky masáže vyzkoušet už nyní, jsem připravil několik informací o dílčích částech (technikách) masáže, ze kterých se tantrické masáže lingamu skládají. Tyto informace naleznete svázané s tímto hlavním článkem. Dílčích technik je více jak 25 a tak na jejich zpracování bude potřeba více času...
  • Zakončení tantrické masáže lingamu je tentokrát už závěrečnou částí masáže.
    • Fáze vyvrcholení
      Partnerka by se měla snažit o to, aby masáž lingamu muži poskytla alespoň hodinový prožitek do okamžiku, než vyvrcholí. Pro zkušenou masérku, která se dokáže orientovat v jeho vzrušení by to neměl být vůbec žádný problém. Běžná délka tantrické masáže lingamu se pohybuje mezi jednou až třemi hodinami masáže...
    • Fáze zklidnění a odpočinku
      Fáze zklidnění nastupuje po vyvrcholení by neměla být kratší jak 10 minut. Po této době žena muže otře papírovými ubrousky a nechá ho odpočívat. Vzhledem k tomu, že tantrická masáž lingamu není jen o masáži lingamu, ale i hlazení nohou, stehen, třísel a břicha, bude muž nejspíš potřebovat, po krátkém odpočinku, odejít na WC. Techniky masáže totiž velmi dobře uvolní i lymfatický systém jeho těla...
    • Závěrečný rituál tantrických masáží, kterým jsou všechny tantrické masáže zakončeny.

 

POZNÁMKA
Klasická tantrická masáž lingamu se provádí na masážním lehátku a její provedení je obtížnější než ve variantě, kdy se stejné techniky tantrické masáže provádí na masážním stole. Zpracoval jsem obě varianty tak, aby je mohli naučit jak zastánci "klasické tantrické masáže", tak také ti, kteří tyto techniky na masážním lehátku "neusedí", ale zvládnou je při masáži na masážním stole. Pro přijímajícího muže je prožitek velmi podobný, ale "tradiční tantrická masáž lingamu" je prostě jen jedna...

Na článku a celé kapitole o tantrické masáži lingamu se ještě pracuje a pracovat bude ... Například bude doplněna kreslenými obrázky s technikami masáže...

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Čt, 17/05/2018 - 23:23