-A A +A

Jste zde

Pátek, Únor 2, 2018

All day
 
 
Před 01
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Nevěra a "černé svědomí"

Nevěra a "černé svědomí"

Nevěra a "černé svědomí"  - mlčet, nebo se přiznat?

Volné pokračování článku "Nevěra".

Nikdy nepodceňujte emoce, které nevěru provází. Možná Vás samotné překvapí, že najednou si se svým svědomím nevíte rady. Mnoho lidí pak řeší dilema které si dříve nikdy ani nepřipouštěli - o nevěře mlčet, nebo se k ní přiznat?

"Černé svědomí" najednou začne pracovat s emocemi které člověka neustále nutí řešit prožitý "morální poklesek", neustále se k němu vracet a to ne zrovna z těch erotických pohledů. Vzrušení je pryč a zůstala nepříjemná pachuť zrady ve vztahu, pachuť výčitek, ztráta sebeúcty, deprese, ... Prostě se ozvalo svědomí, to "lepší já!"... jenže už je pozdě a to co se stalo se prostě zpět vzít nedá...

Na mysl se derou myšlenky přiznat se k nevěře nebo raději nechat vše tak jak to je a čekat až se svědomí tak nějak samo uklidní... Takovéto stavy často provází deprese, která vše ještě víc umocňuje. Jste přesvědčeni o tom, že se chováte úplně jinak než předtím a že tu změnu určitě musí každý okamžitě poznat. To, že se "černé svědomí" na psychice opravdu podepisuje je známé. Také je pravda to, že se pak lidé chovají jinak, než "normálně". A čím více se lidé chtějí chovat "normálně", tím více se chovají jinak než obvykle...To, co ale ze změny chování jednoznačně zřejmé není je důvod, proč se tak chováte, tedy pokud jej nedáváte zřetelně najevo jinak.

Mlčet nebo se k nevěře přiznat?

Zcela jistě Vás pak napadne i známá otázka "Mlčet nebo se k nevěře přiznat?". Odpověď nejspíš rozdělí lidi na dva tábory. Určitě se najdou zastánci tvrzení, že jediné řešení je mlčet. Jejich doporučení pak nejspíš bude "zatloukat, zatloukat, zatloukat..." Na druhé straně budou protiváhou názory zastánců toho, že jediné "morální řešení je ke všemu se přiznat a prosit o odpuštění...

Obě řešení, tedy "o nevěře mlčet" i to, že "se k ní přiznáte", mohou a mají své kladné a záporné stránky. Je rozumné si se zamyslet nad tím proč k nevěře došlo. Zda to co se stalo bylo výsledkem okamžitého selhání, slabé vůle nebo nepřekonatelné sexuální touhy či potřeby nebo aktem pomsty nebo zralé úvahy. Vynechte alkohol - alkohol není a nemůže být ospravedlněním a proto je potřeba si přiznat, že pokud k nevěře došlo pod jeho vlivem, není to omluva. 

Než se rozhodnete k tomu, že se přiznáte, dobře se zamyslete především nad tím, co bude dál. Přiznání je většinou nejsnadnější cesta k "ulevení vlastnímu svědomí". Vlastně se tak trochu začnete chovat a přemýšlet jako sobci, kteří touží ulevit svému svědomí a ukončit tak trýzeň z toho co se stalo. Než se rozhodnete konat, představte si, že jste to Vy, kdo je partnerem nebo partnerkou obohacen o informaci, že Vám ten druhý byl nevěrný. Pokuste se ale vžít do situace, kdy se dovíte, že vše, co jste považovali ve vztahu za svaté je pryč... Nepodceňujte své vlastní možné reakce a pocity při prožívání role příjemce informace. Představte si jak prožijete informaci, že Váš miláček byl nevěrný s někým, koho třeba ani neznáte, nebo s někým, o kom jste si mysleli že ho naopak znáte dobře...

Tak jak se má nevěrník zachovat?

Pokud bude při řešení tohoto stavu myslet hlavně na sebe, ničemu nepomůžete. Ano, nejspíš ulevíte svému svědomí a "o výčitky se podělíte" s partnerem nebo partnerkou. Co to však bude znamenat pro toho druhého?

Asi jsem zastáncem toho, co snad pronesl MUDr. Plzák "Zatloukat, zatloukat, zatloukat..." jen bych to snad zjednodušil na "O nevěře mlčet, mlčet, mlčet..." Mohlo by se stát, že pokud svému svědomí ulevíte a o prožitou nevěru se "rozdělíte", naplníte jednu velkou a neskutečně pravdivou lidovou modrost která říká: "Promarnil příležitost mlčet..."

Když už jsme u toho "Mlčet, mlčet, mlčet", pak doporučuji mlčet kdekoli a kdykoli... Pokud se svěříte své nejlepší kamarádce nebo nejlepšímu kamarádovi, možná si ulevíte, ale uvědomte si, že i oni nají své nejlepší kamarády... Pokud Vás nahromaděné emoce natolik sžírají a ničí, ulevte si někde daleko od lidí, vykřičte to ze sebe, nebraňte se ani pláči nebo jiným emocím. Pak už se v myšlenkách k tomu, co se stalo nevracejte. Cíleně a nekompromisně takovéto myšlenky vytěsněte a potlačte. Pokud se budete neustále vracet k tomu , co se stalo, nikdy si neodpustíte. Odpustit však sami sobě musíte, ale také si musíte uvědomit, že nic podobného už znovu vyhledávat nebudete! Litovat se a stále dokola opakovat stejnou chybu, to by opravdu nebylo čestné vůči lidem, kteří Vám věří.

Nejrozumnější je se nevěře obloukem vyhnout

Je to sice "knížecí rada", ale je to jediné řešení jak se vyhnout jak problémům, tak i případným výčitkám. Pokud se Vám něco podobného stane, pak to nejdůležitější je uvědomit si, že jste udělali chybu. Může se to samozřejmě stát, ale musíte se ze svého selhání poučit a stejnou chybu už neopakovat.

Lidová moudrost říká:
"Jen hlupák udělá stejnou chybu dvakrát..."

Možná to bylo vzrušující, možná se Vám to opravdu líbilo, zvažte však co bude dál? Pokud máte rodinu nebo závazky, dobře zvažte, zda v románku chcete pokračovat. Nevěra se prostě lidem může přihodit. Je to sice osobní selhání, ale pokud zůstane bez následků a v dalších kontaktech už nebudete pokračovat, za nějakou dobu i tato vzpomínka nebude tak významná a nejspíš si řeknete jak bylo dobré, že zůstala bez následků na Váš vztah a pro Vaši rodinu.

Pokud Vás "černé svědomí" bude trápit, berte to jako trest, který jste si zasloužili. Nesnažte se přiznáním nevěry potrestat i svého partnera nebo partnerku za Vaše osobní selhání. Oni si trest nezaslouží!!! Když v nevěře nebudete pokračovat, za čas "černé svědomí" vybledne. Je však potřeba nejít od jednoho "černého svědomí" ke druhému a další pokusy o nevěru prostě už nezkoušet.

Za svůj přestupek jste se vytrestali sami "černým svědomím", výčitkami, depresemi, skleslostí, a možná i dalšími osobními problémy... Úleva nepřijde ze dne na den, ale časem přijde. To, co zůstane je zkušenost, že nejste dokonalí, že můžete podlehnout pokušení, že se nemůžete spolehnout ani sami na sebe... Možná to je to nejcennější, co Vám taková zkušenost může dát. Důležité je poučit se z ní. Rozhodnutí, že už se to nikdy nebude opakovat se Vám pak bude snadněji po zbytek života dodržovat. Pokud ze svého jednorázového selhání uděláte takovouto zkušenost, pak to vše, co jste prožili mělo smysl.

Pokud toužíte po něčem novém v sexu, nic Vám nebrání svěřit se se svými touhami partnerovi nebo partnerce. Změna v partnerském životě Vás možná natolik překvapí, že za čas nebudete chápat jak je vůbec možné, že jste něco nového hledali jinde...

Jsou zastánci toho, že přiznání je jediné morální řešení toho, co se stalo a dokonce věří, že je přiznání zbaví výčitek a "černého svědomí", které je sžírá. Tito lidé se nakonec k nevěře přiznají nebo udělají vše proto, aby se jejich selhání neutajilo. Někdy hledají "vrbu" u kamarádů, někdy se se svým pokleskem svěří partnerovi nebo partnerce. O tom, co se pak dá očekávat a zda "černému svědomí" opravdu uleví, je článek "Když se partner nebo partnerka přizná k nevěře...".

Nemyslím si, že otázku "o nevěře mlčet, nebo se k ní přiznat?" dokážu rozřešit. Oba tato články se však zamýšlejí nad tím, co nevěra může lidem přinést za problémy, které si dříve ani nedokázali představit. Proto jsem "černému svědomí" věnoval tyto dvě úvahy. 

 

Literatura a zdroje

Pá, 02/02/2018 - 20:52